Shořely nám desky

„Tady není žádnej Brixton,“ zpívávala dívčí kapela Panika na melodii anglických Clash. Skutečně, v Brixtonu a dalších londýnských čtvrtích je to dramatičtější – a tyhle dny o hodně . Násilnosti a žhářství nečekaně vtrhly do i do světa hudby a způsobily škodu, z nichž se budou nějaký čas vzpamatovávat tisíce lidí kolem nezávislé kultury.

Minulé úterý nad ránem totiž do základů vyhořela výšková budova, která sloužila jako centrální skladiště jednak velké značce Sony, a pak distributoru PIAS. Ta zkratka znamená Play It Again Sam. Seznam menších labelů pod křídly PIAS čítá na sto padesát položek: Mute Records, Ninja Tune, Domino, 4AD, Sub Pop, Warp... V dnešním světě zaručených jistot je to divná, bláznivá zpráva: všechno to shořelo, přátelé. Staří matadoři nezávislého Albionu Rough Trade i čerství chytří kurátoři Young Turks, od elektronických Kompakt po indiekovbojské Drag City, od skromných Fat Cat po XL, jejichž hvězda Adele vede prodejní hitparády. Všichni jsou si teď rovní: sklad lehl popelem. Člověk až rouhavě myslí na to, že ze všech těch vinylů musel jít pořáný čmoud, nemluvě o plastových cédéčkách.

Malá firma znamená v Británii něco jiného než u nás: někteří přišli o 20 000, jiní o 750 000 nosičů. Čím menší a specializovanější vydavatel, tím déle se bude vzpamatovávat. Mnozí nemají prostředky, které by vložili do nových nákladů. Kompakty se vyrábějí rychle, vyrobit vinylové gramodesky chvíli trvá. Anglie má Asociaci nezávislé hudby: ta teď hledá formy pomoci pro nejpostiženější. Publikum dostalo mezitím vzkaz: chcete-li podpořit labely, kupte si od nich hudbu ve formě digitálních downloadů. Taky se dá vyrazit do obchodů typu pražského Rekomanda pro vyskladněné desky: kdoví, třeba některé z nich nebudou teď nějaký čas k mání...

- - - - -

LabelLove - kampaň na podporu