Bim bam pro Margaret

Písně namířené proti Margaret Thatcherové: překvapivé není, že s tímhle tématem po její smrti média vyrukovala, ale že jich bylo napsáno a vydáno tolik. Už rok po nástupu Železné lady do premiérské funkce, tedy v roce 1980, zpívala kapela The Beat (v níž jamajské ska spojilo Angličany a černé přistěhovalce) v televizním kabaretu song Stand Down Margaret. A ještě před nimi se vyslovila skupina The Not Sensibles – ovšem v lehkém tónu, u jejich I´m In Love With Margaret Thatcher dával najevo hlavně pankáčský sound, že sborově vyřvávaný slogan bude trochu nadsazený.

Thatcherová rychle polarizovala národ, ale písní, které by reprezentovaly její příznivce, moc nenajdeme, možná ani jednu. Místo toho v nich zněla frustrace, hněv a obava z budoucnosti, zpívalo se o vysoké nezaměstnanosti a válce o Falklandy. „Jaké to je, být matkou tisíců mrtvých?“ ptaly se jí v písni anarchopunkové legendy Crass, nesmírně zajímavý umělecký a aktivistický kolektiv, který vedle hudby vytvářel i performance a akce ve veřejném prostoru.

Crass měli s Thatcherovou asi největší potyčku z hudebního světa vůbec: anonymně pustili do oběhu kazety s fiktivním, sestříhaným rozhovorem Ronalda Reagana a Thatcherové. Z koláže vyplývá, že v případě konfliktu mezi USA a Sovětským Svazem by padla Evropa za oběť jaderným raketám. Noviny vypátraly, že za nahrávkou stojí Crass: skupina musela před soud, zahrála si poslední koncert (na podporu stávkujících horníků ve Walesu) a na dlouhá léta přerušila činnost.

Mezitím psali písně jiní. Elvis Costello v obšírné obžalobě Tramp The Dirt Down doufá, že bude živ dostatečně dlouho, aby mohl stanout u Margaretiny náhrobní desky a „vymést smetí pryč“. „Maggie“ dostala k výslechům i Morrisseyho, který svúj sólový debut Viva Hate (1988) zakončil „krásným sněním“ Margaret On TheGuillotine.

V roce 1990 odešla Thatcherová z premiérského křesla, ovšem hudební ozvěny neustaly. Jedna se aktuálně dotýká i české scény. Popoví anarchisté ze skupiny Chumbawamba, která se vloni rozpadla, totiž před časem natočili desetiminutové EP In memoriam Margaret Thatcher, které mělo být zveřejněno až po její smrti. Tak se také stalo: a při té příležitosti se ukázalo, že jedna z písniček (The Day The Lady Died) je vystavěná z remixovaného materiálu české kapely Midi lidi, která si s Chumbawambou už dřív vyměňovala materiál. Tady se motiv z jejich písně Je toho hodně co říct dostal do nečekaných souvislostí.

Thatcherová po sobě zanechala hodně negativních emocí: od hudebníků nebýváme zvyklí na vzkazy „zítra se zas pusťme do práce, ale tuhle smrt dnes pořádně oslavme“ (Chumbawamba). BBC teď řešila, jak nevytěsnit náladu obyvatelstva a přitom nedat prostor hanobení. Rozjela se totiž kampaň podporující předělanou písničku z dávného filmu Čaroděj ze země Oz nazvanou Ding Dong! The Witch is Dead (Bim bam, už je po čarodějnici). Akce na internetu ji nyní vyzvedla do čela hitparády: BBC nakonec z nahrávky symbolicky pouštěli jen pět vteřin. Byla to jejich verze řešení, jak stát mezi těmi, kdo jsou pro zachování dekóra, a těmi, kdo Maggiinu éru vnímali jako příliš velké bezpráví. 

Absurdní dovětek nechybí nikdy, ani tady: tantiémy za Ding Dong! posílily konto muži, který píseň instrumentoval: Andrewu Lloydu Webberovi, dlouholetému věrnému podpůrci konzervativní vlády.


// Psáno pro LN //