Minimalistická opera nebude. Kvůli antisemitům a židovským vůdcům.

I česká kina byla postižena rozhodnutím newyorské Metropolitní opery. Plánovaný přenos díla Klinghofferova smrt Johna Adamse do 66 zemí světa se konat nebude. Ředitel opery Peter Gelb to zprvu odůvodnil jednoznačně: přenos by mohl být záminkou pro antisemitské akce, „zejména v Evropě“. To je zajímavé – zkouším si představit, jak kvůli opeře u nás nějací řvouni vytáhnou transparenty a budou skandovat „postminimalista John Adams na to kápl, pryč s politikou Izraele!“

Když u nás dávalo Klinghofferovu smrt Národní divadlo (2003, v éře „Nekvasil/Dvořák“), nikdo nedemonstroval. Děj vychází ze skutečného únosu lodi Achille Lauro palestinskými teroristy a zabití Leona Klinghoffera, muže na vozíku. To se odehrálo v osmdesátých letech. Opera ústí do meditace nad bezvýchodností boje mezi Izraelem a Palestinou: soucit je pochopitelně přiznán ne násilníkům, ale lidu oběma zemí. 

Osobně si z opery vybavuju její postupné vyvětrávání do klidu, meditace, možná truchlení – ale především pokusu zastavit čas, poodstoupit a vidět ničivý souboj naší doby jaksi z odstupu. (Taky se pamatuju, že jsem se místy dost vrtěl a zvlášť v prvních dvou třetinách bych uvítal škrty.) Tohle nikdy neskončí, říká poměrně sugestivně opera, když nechává mluvit jak Židy, tak Palestince, a všichni líčí „své důvody“.

Pro mnohé americké hlasy bylo takové vyznění při premiéře (1991) příliš málo proizraelské. Je to pochopitelně pomýlenost: filozofující libreto straní životu proti smrti, to je celé. Ale kontroverze byla: Adams po téhle opeře raději psal chvíli kusy beze slov. A libretistka Alice Goodman, autorka textu rozepjatého mezi civilní promluvy a hlubší úvahy? To je příběh, který vám doporučuju pročíst pozorněji: Klinghofferova smrt jí zničila kariéru, nikdo jí nechtěl dát práci. Změnila bydliště i církev, dnes je anglikánskou pastorkou, zabalila ambici publikovat na širší platformě a káže v lokálním kostelíku.

Dnes má Klinghofferova smrt velkou prestiž, viz její místo na repertoáru Met. Za rozhodnutí stáhnout přenos z kin, protože by se mohla kdesi stát jakousi záminkou, je ředitel Gelb tvrdě kritizovaný. Ironie první: jak správně říká skladatel, dnes je obsah opery relevantnější než v roce 1991. Koneckonců, když padla 11. září newyorská Dvojčata, zděšený Adams myslel na poslední slova poslední árie opery: "If a hundred/ People were murdered/ and their blood/ flowed in the wake/ Of this ship like/ Oil, only then/ would the world intervene." 

Ironie druhá: to s tou hrozbou ze strany evropských nácků není úplně přesné. Jak ředitel Met řekl, „nepředstavitelný nátlak“ na zrušení celého představení vyvinuli konzervativní židovští vůdcové. To odvolané kino je vlastně šťastný kompromis. Ach jo.