Hudba „o jaderné elektrárně“? Proč ne: námětů o utopiích a snech z moderní historie, které se nám vymkly z rukou, je v dnešním umění plno. Norský autor ambientní hudby Geir Jenssen, známý i z českých koncertů pod přezdívkou Biosphere, komentuje nové album N-Plants (Atomové elektrárny) docela zajímavě.
„Na začátku února 2011,“ napsal Jenssen, „jsem se rozhodl vytvořit album inspirované poválečným hospodářským zázrakem v Japonsku. Když jsem se pídil po všech možných
informací, narazil jsem na starou fotografii jaderné elektrárny Mihima. Zaujalo mě, že tahle futuristická elektrárna je umístěná na nádherném místě na mořském břehu. Říkal jsem si: jsou v bezpečí, kdyby došlo na zemětřesení a tsunami? Při další četbě jsem zjistil, že vícero elektráren leží v zónách pravděpodobných otřesů a některé dokonce u břehů, které v minulosti postihly vlny tsunami.“
Fotka z Mihamy přiměla Geira Jenssena zúžit si téma a soustředit se jen na japonské jaderné elektrárny. Soundtrack, který k nim vytvořil, hudebně odráží architekturu, design a umístění,
ale taky vznáší otázky nad případnou radiační hrozbou.
Podle autora bylo album dokončeno třináctého února. Sedmnáctého března mu přišla následující zpráva od přítele na Facebooku: „Geire, před časem jsi se tu ptal, jestli někdo nemá nějaké snímky japonských atomovek. Chceš je dát na obal nové desky? Ale hlavně: jaktože umíš předvídat budoucnost? S pozdravem David.“
Album před pár dny vyšlo. Přestože ambientní plochy budou asi mnozí poslouchat bez doprovodného příběhu, samotný ráz hudby se mu určitě nezpronevěřuje. Kolem osy klidného i zrychleného tepu vedou tichý svár různé elementy: hudební motivy v popředí a hrubší šumové proudy v pozadí, které zní jako strojovna za zdí či pára unikající ventilem. Zvuky v sobě mají syntetický futurismus, ale také estétský design, který tíhne k překvapivé jednoduchosti: to je velmi japonské, zároveň to Biospherovi nespoutává ruce do otrockého konceptu. Na otázku, z jakých zdrojů album utkal, mi píše: „Vysamploval jsem atmosféry ze starých japonských filmů. Hlas ve skladbě Monju říká: ´To jsem byl já.´ Jinde starý horolezec popisuje, jaké to je stoupat na horu Fudži.“
Na Rádiu Wave vedl tento týden rozhovor architekt Adam Gebrian s Kateřinou Šedou. Líčila velmi zapáleně svoje přesvědčení, že občanská povolání v nás utlumují jedinečnost, skutečné „povolání k něčemu“. „Každý je na něco specialista - někdo je spojka a spojuje lidi, jiný je uklidňuje“ vyjádřila se Šedá, která zkouší lidem skrze své umělecké projekty pomoci najít jejich silný moment. Pokud tahle teze platí, pak skutečným a naplněným „džobem“ hudebníka Biosphera je zpomalovač a harmonizér. Jeho hudba není taneční, ale její mírnější pohyb jako by setřásal nerovnosti a tenze v člověku. Někdo by u N-Plants promluvil o melancholii, jiný o vyrovnanosti, někoho tahle elektronika hřeje, další v ní vidí severský chlad. Tyhle různé odstíny lze shledat proto, že Jenssen se nevychyluje daleko od osy neutrality. Víc emocí do zážitku vneseme my sami svou zkušeností, on je kaligraficky prostý: asi tak jako název jeho skladby Ptáci létají tak, že mávají křídly.
Nespočet DJů vám řekne, že na vytváření beatů je skvělý moment ovládnutí: lidé se nechají strhnout vaším rytmem. Elektronik Biosphere tenhle moment před lety opustil: buď píše pro sebe, anebo aspoň emotivní diktát přiškrcuje na minimum. Zároveň nezní nijak experimentálně a nepřestává mít širší ohlas. Lidé jako on nastavují měřítka žánrové a široce srozumitelné muzice.
Žádné komentáře:
Okomentovat