Biodóttir znovu soptí // Björk: Biophilia

Její Biophilia je živou show, albem i sérií aplikací pro tablety. Učí děti o svobodě zacházení s hudbou a drží rovnováhu mezi technologií a tělesnou akcí. „Po bankovní krizi jsme na Islandu taky nevsadili jen na industrializaci,“ říká Björk.

Po třech letech vývoje se veřejnosti otevřel dobrodružný projekt muzikantky, která v minulosti opakovaně vystihla ducha doby a promítla ho do formy globální pop-music. Björk Guðmundsdóttir na přelomu tisíciletí snoubila svou „pohanskou poezii“ se zvukem vytvářeným novou generací laptopové elektroniky, která převratně demokratizovala přístup k technologiím.

Aténskou olympiádu v roce 2004 zahajovala písní Oceania z alba, kde „samozásobitelsky“, s akcentem na novou šetrnost, zapojila výhradně lidské hlasy. Poslední Volta (2007) bylo apelativním, názorovým albem dotýkajících se svobod v postdemokratickém světě. Takhle to zní suše: ale když ve frenetickém rytmu a s filmovým doprovodem vynálezeckého Michela Gondryho tkají a vztyčují členové Björčina týmu své osobní vlajky, nezní píseň Declare Independence (Vyhlašte nezávislost) jako tezovitý manifest.

Růst jako krystal, couvat jako Měsíc // Björk má pověst spojky mezi avantgardou a globálním popem. V novém repertoáru, který měl koncertní premiéru na festivalu v Manchesteru, však nečekejme šifrovaná sdělení, jaká ukládá do svých děl její partner, americký enigmatický výtvarník Matthew Barney. Biophilia je naopak projekt mířící direktně k laikům: jak Björk s nadhledem podotýká, vytvářel ho „frustrovaný učitel hudby“, kterého v sobě od dětství nosí.

Celé album vyjde v září: venku je singl Crystalline a především několik aplikací pro tablety typu iPad a smartphony. Rozhodnutí vydávat jednotlivé písně v podobě interaktivních her vzbudilo silnou mediální pozornost: přichází tady nová vlna, se kterou se formát písňového alba přelévá někam dál, anebo Björk nasedla na poslední technologický hit?

Zásadním klíčem k jejímu rozhodnutí jsou možnosti sdílení a interaktivity. „Na turné k albu Volta,“ řekla hudebnímu webu Stereogum, „jsme měli nástroje s dotykovými obrazovkami a jejich potenciál mě nadchl. Ale podruhé jsem už nechtěla na pódiu dělat efektní zvuky – chtěla

jsem se ponořit hlouběji a skládat na přístrojích jako je Lemur nebo Reactable.“ Reactable je skutečně „table“, stolek vyvinutý na barcelonské univerzitě, na němž si lze názorně a zábavně „osahat“ vlastnosti zvuku dotykovou proměnou grafiky. „Najednou jsem viděla, jaký potenciál může mít touchscreen. Zachtělo se mi vyzkoušet napůl výukové postupy a napsat deset písniček o deseti přírodních procesech. Můžete nechat růst krystaly a máte písničku; může tu být měsíc, jak se mění od úplňku k srpku, a z toho tayk můžete udělat song. Tyjo, říkala jsem si v duchu, takhle se člověk může spojit se strukturami v přírodě.“

Učitel má být Dionýsos, ne Apollón // Jak víme, Björk nazpívala desku už jako dítě. Od pěti do patnácti chodila do hudební školy, pak přišla punková léta a dezertovala ze systému. Dodnes nemá valnou důveru k „běžícímu pásu“, na kterém se vyrábějí klasičtí instrumentalisté, zaměstnanci orchestrů. „Pokud jste dobří a deset let cvičíte na nástroj několik hodin denně, pozvou vás nakonec do toho VIP klubu: ale pro mě o tomhle hudba nikdy nebyla. Hudba, to je svoboda, vyjádření, individualita, impulsívnost a spontánnost. Před apollónským principem dávám přednost dionýskému: a zvlášť co se týče dětí.“ Děti jsou nejlepší kreslíři na světě, říká Björk: Budeme-li v nich podporovat vlastní zvukový jazyk v deseti, jak dobré písně budou psát o dvacet let později?

Björk se dost silně vymezuje: základy harmonie („ty věčné akordy C, F a G...“), jí připadají v dnešním světě jako křiklavě křesťanské. Bílá klávesnice piana je pro ni zavádějící struktura, která dětem nic neřekne o neevropských stupnicích a možnosti pohybovat se mimo předepsané ladění. Cítíme, že jí jde o otevřenost: někdy by v jejím zájmu reformovala i nástroje, které mají jasnou, staletími prověřenou dílčí funkci. Ale své angažmá na poli aplikací cítí i jako reakci na rockovou éru. „Lidi od rock´n´rollu měli často pocit, že elektronická hudba nemá duši. Dnes nejenže ji evidentně má, ale navíc může nabývat všech tvarů, na jaké si pomyslíte. Původně to bylo takové lego, hudba pro domácí hru, ale dnes můžeme zajít dál, naprogramovat něco jako migraci slavičího hejna a udělat z ní sborovou sekci.“

Páka, kladka, nakloněná rovina, iPad // Už na festivalu v Manchestreru, kde měla Björk roli kurátorky, se konaly workshopy pro děti. „Po dotočení alba nám nezbylo moc peněz, což paradoxně dobře posílilo pankáčský přístup od člověka k člověku.“ Děti pracují na dvou písničkách: na krystalických horninách si prohlédnou struktury a pak vytvářejí svou verzi, jež má optickou i zvukovou podobu. Výsledek si odnesou domů na USB klíči. U písně o blescích a statické elektřině se pracuje s arpegii: zvuk vzniká propojením ovládajících iPAdů s akustickými nástroji, vyrobenými zvlášť pro Biophilii. Těsné spojení technologie s dřevěnými kyvadly či bronzovými plíšky celesty, to je další pilíř komplexního díla, který má pro Björk evidentně zásadní význam.

Nedělat z lidí konzumenty, ale nabídnout jim kulturu jako prostor participace. Sbližovat publikum nikoli se samoúčelnými citovými pohnutími, ale s principy, jakým je DNA, její moc, krása a metaforický potenciál. To zajímá dnešní Björk, která si v minulých letech na Islandu odbyla aktivizační předehru. Paralelně s prací na Biophilii se dlouhodobě věnovala opozičnímu tlaku na islandskou vládu, jejímž prostřednictvím privatizovala islandskou termální energii kanadská firma Magma. Petici, žádající revizi vyvlastnění přírodních zdrojů, nakonec podepsalo 48 000 lidí. V závěru kampaně zorganizovala Björk v Reykjavíku čtyřdenní karaoke maratón: Islanďané tu zpěvem (s kytarou, klavírem nebo karaoke zařízením) podporovali svou žádost. Björk: „Přijížděli i lidé z druhé strany ostrova, staří lidé, kteří řekli, nechceme žádný doprovod, stoupli si a zazpívali islandskou hymnu. Přicestovaly sbory, které zpívaly vlastní text o kauze Magma a o tom, že nechtějí, aby se islandská energie prodávala korporacím.“

Předat dětem gen kretivity // Je evidentní, že s novým albem je pro Björk podstatné vystavět ne jenom hudební projekt, a už vůbec ne popkulturní událost s křiklavou jedinečnou image. Stejně jako v kauze Magma vytváří – z kulturních pozic – společenskou intervenci, kterou dává jasně najevo, v kterých oblastech vidí konkrétní perspektivy pro blízkou budoucnost. Je to princip spoluautorství, kontakt mezi elitami různých kultur, vyváženost mezi technologií a nezprostředkovaným lidstvím. To všechno jsme ale koneckonců mohli u ní shledat i dosud: nově se přidává pozornost obrácená k dětem jako nositelům budoucnosti, hledání, jak jim funkčně předat vědomosti i gen sebevědomé kreativity.

Velkorysý projekt mimochodem jasně posiluje řady dnešních děl, která se obracejí k místu člověka v neohraničené přírodě, ba vesmíru (viz i aktuální film Terrence Malicka Strom života). Klasická otázka, jež padá ve dnech, kdy známe jen první píseň, song-aplikaci o virové nákaze a webové ukázky z koncertů, zní: a co hudba, neztrácí se mezi tím vším? Ohlasy západních novinářů, kteří privilegovaně slyšeli celou desku, jsou velmi vřelé, píše se o „desce, která by byla jedním z počinů roku i bez aplikací a workshopů“ (Stereogum). Ale chceme-li se spolehnout na vlastní úsudek, nezbývá než si počkat do září. Anebo si pořídit tablet a nasednout na seriál zvukových her: aspoň si při tom zopakujeme něco o blescích, kyvadlech a spontánním vytváření muziky.

* * * * *

Gondry & Björk //// Soubor videoklipů Michela Gondryho vyhlásil britský časopis Mojo za nejlepší hudební DVD všech dob. Takové rozhodnutí se dá dobře pochopit: Michel Gondry, syn sochařky a vnuk vynálezce, vložil do desítek krátkých filmů (pro Rolling Stones, White Stripes či Chemical Brothers) jedinečnou rukodělnou výtvarnost a hravé kutilství. Navazuje jimi na své krajany, průkopníka kinematografie Georgese Méliese a velkého originála Jacquese Tatiho. Gondry dlouho otálel s celovečerním debutem a držel se ve světě klipů. Ty, které vytvořil spolu s Björk, patří k jádru jeho i její tvorby: v Human Behaviorzpívá Islanďanka „sežraná“ v břiše medvěda a obrací naruby antropocentrickou perspektivu. Kniha nalezená v lese (Bachelorette) roztáčí vír událostí, aby se – přes lidské ambice a snažení – všechno zase vrátilo v „kolébku i hrob“ živé přírody.

Gondry se po úspěších svých filmů (roli v Nauce o snech Björk odmítla) rozpracoval Biophilii jako film coby náhražku za reálné prostředí. Björk totiž nejprve chtěla zapojit vyprázdněné budovy na pokrizovém Islandu a stvořit „dům hudby“ s prostory, kde by publikum interaktivně vstupovalo do písní. S Gondrym však zjistili, že realizace této utopie v „opravdovém“ prostoru je nad jejich síly. Proto převedli nápady do chystaného filmu: ten však nevznikl, protože Gondry se odešel věnovat holywoodské zakázce Zelený sršeň (výsledkem je jeho nejslabší dílo). Část invence a principů, jimiž se spojují přírodní procesy (blesk, krystal, kyvadlo) s hudebními, přešla do aplikací, jež nyní vycházejí jako interaktivní verze písní. Gondry se také po letech vrátil ke klipové spolupráci s Björk: je režisérem pilotního videa Crystalline.