„Prosíme hosty, aby do záchodu neházeli čajové sáčky,“ čtu v koupelně a definitivně chápu, že jsem v Anglii. Vypravil jsem se k studenému moři do Mineheadu v západním Somersetu, kde se koná třídenní hudební hostina, festival All Tomorrow´s Parties. Patřím ovšem k váhavcům, které až loňský celovečerní dokument přesvědčil, že akce, jež se koná už deset let, je něco extra. Jednak má každý víkend umělce-kurátora, který stojí za kompletním programem: dřív to byly kapely Mogwai, Portishead nebo Nick Cave. Tentokrát se volba mohla zdát divná, ale velký šéf je skutečně znalcem hudby: Matt Groening, tvůrce Simpsonových a Futuramy, to koneckonců dokazuje i všemi těmi hudebními epizodami ve svých filmech. Obálku pro víkendový program nakreslil ve dvou verzích: na jedné je Iggy Pop, na druhé dvojice She & Him. Její retro momentálně dobývá žebříčky i proto, že „she“ je okatá herečka Zooey Deschanel.
„Až budete dělat, co byste neměli, zavřete si okenice,“ tak zní jedno z vlídných pravidel festivalu. Na ATP si totiž nekupujete lístky jako na koncert: je to něco jako skautský tábor přeměněný na třídenní utopický stát pod vlajkou rock´n´rollu. Všichni společně bydlí v rozlehlém rekreačním centru Butlins, z bungalowů je to minutka ke třem pódiím a kinu. Stejné chatky všem: posluchači, organizátoři i hvězdy, na které se sem jede: minulý víkend to byli Spiritualized, Liars, CocoRosie nebo skvělí Afričani Amadou & Mariam. Ti beze zbytku naplnili další z pokynů pro návštěvníky, tentokrát v případě požárního poplachu: „Buďte rychlí, ale klidní.“
Jestliže na obřích festivalech v Glastonbury a Readingu si připadáte jako v popovém babylónu, ATP si chtějí podržet určitou míru intimity. Pravidelně je vyprodáno, ale šéf Barry Hogan, který s kapelou Belle And Sebastian celou tradici založil, další růst nechce. Festival se obejde bez sponzorů: zásadní je pro něj nezprostředkovanost. Desky a suvenýry tady můžou prodávat jen zúčastněné kapely, nikdo jiný si nemůže otevřít stánek.
Hovory s lidmi z publika mě zbavily pocitu, že jsem přehnaný hudební nadšenec. „Přijel jsem z Prahy,“ říkal jsem (s myšlenkou na celodenní cestu) vousatému klukovi s partnerkou. „My z Brazílie,“ opáčil bez mrknutí on. „Ale pochopitelně ne jen kvůli tomuhle festivalu. Příští víkend tu budeme zas, mezitím uvidíme některé kapely ještě jednou v Londýně a pak přeletíme do Barcelony na festival Primavera.“ Brazilci nevypadali bohatě, stejně jako chlap z Vancouveru, který měl dokonce stejný hlavní důvod k zaoceánskému letu: „Zase začali hrát Pavement! Na začátku devadesátých let byli neuvěřitelní. Chci to zažít ještě jednou.“ Kanaďan zmiňuje, že na cestě za legendou nezávislé scény navštíví taky příbuzné, ale víceméně to uvádí jako podružnost. „Takže,“ dělám si jasno, „ty se po letech uvidíš s lidmi z rodiny, protože cestuješ za bigbítem svého mládí – ne naopak.“ Směje se. „Jo.“
All Tomorrow´s Parties je festival pro lidi, kteří v sobě mají gen loajality k hudbě: dokáží kvůli ní sednout do letadla a pak se s dvěma přestupy trmácet na venkovské pobřeží. Jinak jsou úplně normální. A když se z ATP vrátí, myslí na to, že hudební nálet se konal v pronajatém rekreačním centru, kde mezi bungalovy stojí automaty na kolu, v hlavní budově blikají kasina a nápaditá dětská hřiště s figurkami z reklam jsou asi tak tím nejpřijatelnějším v celém zábavním komplexu. Posluchači na to všechno víceméně kašlou, ale vědí: máme ten neonový svět s bankomaty jen na chvíli pronajatý. Není nás málo, podaří se to třikrát ročně bez sponzoringu. A týž model čile přebírají další.
Říká se, že svět má nakročeno do post-konzumní éry. ATP je jeho výmluvný obraz: setkání aktivních a kreativních lidí na místě plně vyparcelovaném konzumem. A pak se Iggy nemá vrhat po hlavě z pódia.
Vyšlo v LN, 15. 5. 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat