Existuje hudba, na kterou se nedá tančit, budiž, to je normální. Ale najde se těžší kalibr. Sheffieldský Mark Fell si s hrdostí vystavil na webu výrok jednoho z recenzentů: „Při poslechu se mi nedařilo jít rovně a garantuji vám, že s tím taky budete mít problém.“
Fell patří na scénu „vyšší matematiky“ elektronických beatů, odkud se proslavili nejvíc jeho přátelé Autechre. Vystupoval spolu s nimi v Brně. Jeho struktury, určované poměrně složitými procesy, vyšly koncem roku na dvou albech u dvou předních labelů: UL8 u vídeňských Editions Mego a ještě aplaudovanější Multistabilityna německém Raster-Noton. „Tyhle desky usvědčují ze směšnosti časopisy, které svůj žebříček alb roku sestavují už v říjnu,“ fandí albům odborný blog Mapsadaisical.
Je to trochu zvláštní. Proč? Fell, který říká, že hudba je především nástroj pro zřetelnější vnímání času, nepřipravil snadný poslech: a teď nemluvíme ani tak o vkusu, jako spíš o samotném nastavení lidského těla. Multistability je totiž detailně propracovanou orgií asymetrie a nepravidelnosti. Kterákoli hudba, na jakou si vzpomenete, je založena na opakování: je jím už jen pravidelný takt. Mark Fell, který má zázemí akademického výzkumu a zároveň patří do „trippy“ narkotické klubové scény, si dal záležet, aby v sérii jeho elektronických etud nikde nenastala stejná konstelace. Arytmie svištivě přilétá v pádných, razantních zvucích, jako by vás někdo popostrkoval. Nedivím se, že recenzent nedokázal udržet rovný krok.
Co to Marka Fella popadlo? V balancování na hranici, kde ho otrlí fanoušci tvrdší elektroniky ještě přijmou, se dá spatřit kličkování zajíce, byť zvukově elegantní. Fell s přesnými přístroji natahuje a smršťuje žvýkačkovitě čas, odstraňuje sobě i posluchači z hlavy pravidelný tikot hodinek. Erudovaně vytváří systém, který mu patrně nikdy nebude moci převzít svět džinglů a měkkého techna v letištních duty free shopech.
Fell opakovaně spolupracuje s Yasunaem Tonem, členem hnutí Fluxus, který se zapsal do moderních dějin tím, že dokázal „nabourat“ kód kompaktního disku, přehrávat ho náhodně a surfovat v jeho obsahu. Je za tím snaha zbavit médium jednosměrného využití a udělat z něj nástroj v našich rukou. Fell se zapřísahává, že umělecká škola mu navždy zhnusila konceptualismus a kritickou angažovanost a že jeho průzkum zvukové a světelné matérie je čistě estetický. „Ani způsob, jakým k sobě přiřazuji zvuky a barvy, nemá hlubší řád. Je to, jako bych vedle sebe stavěl fotbal a kus čedaru, tenis a trochu ricotty – prostě zástupce dvou různých tříd.“
Na přelomu tisíciletí se vyrojila nová tvůrčí generace s malými a produktivními laptopy: připoutala pozornost ke scéně, kde Fell působí někdy sám, jindy v duu SND. „Dnes už je po všem: s laptopy si hrají i ti nejotylejší a nejplešatější akademikové. Protagonisté scény už nejsou v opozici vůči tradičnější elektronice.“ Přesně tak, a díky za to. Autechre třeba pozvali na festival ATP francouzského nestora Bernarda Parmegianiho (ročník 1927!), duo Haswell & Hecker si vypůjčilo multikanálový systém zemřelého skladatele Iannise Xenakise a podařilo se mu uplatnit nahrávku u Warner Music Classics. A v pondělí otevře berlínský festival Transmediale ctěný americký pionýr Morton Subotnick: to je skoro, jako by se zjevil Zdeněk Liška a uvedl svou elektronickou hudbu ze Zemanova Vynálezu zkázy. Multistabilita je stav, kdy pozorujeme obrázek a nevíme, zda vidíme jedno, nebo druhé – znáte ty psychorébusy. Fell sám je zgruntu multistabilní: těžko říct, zda reprezentuje dobrý vývoj v klubech, nebo na akademické půdě.
Žádné komentáře:
Okomentovat