Jazzový koncert

V pondělí jsem po čase znovu dorazil na koncertní cyklus Jazz na Hradě. Ihned jsem propadl jeho nezaměnitelnému kouzlu, které se na první pohled ohlašuje solidní kolekcí dražších (a přece ne vždy pěkných) obleků a kolagenových rtů v publiku.

Přicházeli jsme kolem vkusného soklu s automobilem BMW, značky, která akci ve Španělském sále sponzoruje. Moderátorka na úvod pravila, že aby skupina mohla zahrát, musí nejprve proslovit zahajovací řeč pan prezident. Tak se také stalo. Dotyčný povstal ze svého stálého místa v první řadě a promluvil krátce o sobě. Nechal žertem hlasovat, zda má uspořádat ještě do konce svého funkčního období koncert, a když se publikum zdráhalo hlasovat, trochu se zlobil, možná již ne žertem. Pohovořil také o tom, že "když na mě střílejí v Chrastavě, tak tady pak musíte procházet bezpečnostními rámy." V publiku, namixovaném z a) nadšených posluchačů a b) nadšených poutníků do blízkosti pana prezidenta, byl i vydavatel Karel Vágner, který vydal už šedesáté CD z tohoto koncertního cyklu. Je zajímavá náhoda, že právě na tuto sérii se najdou po léta prostředky k dokumentaci: naši pořadatelé jiných cyklů by se měli více snažit, aby za Jazzem na Hradě nezaostávali.

Američtí hudebníci hráli výtečně, až by člověk zapomněl, kde je. Organizátoři s nimi prý před hraním vedli malé jednání, aby nepoužívali přespříliš moderní či expresívní prostředky: tuto starost, domníváme se, měli v souvislosti s architekturou Španělského sálu, ke které by se divočejší styl skutečně nehodil. Na závěr večera se jedlo, pilo a hovořilo.

Poslyšte, Hrad je Hrad, ten známe: ale musel jsem myslet na roli české jazzové scény v těch téměř devadesáti „kulturních akcích“ posledních let. Jestlipak nějaký insider ze zdejších jazzových kruhů napíše s koncem Klausova období o téhle animozitě, jíž se domácí jazzmani (kteří v programu převažovali) po léta tak pasivně účastnili? Vystačí si s alibi, že takové pozvání se dnes neodmítá, anebo někdo dozná, že tu dominoval pocit „honorář a konexe se jednou můžou hodit“? Kdoví: možná se vyrukuje s tvrzením, že tu Hrad nechal vzniknout nové cenné skladby, že zasel impulsy a inicioval spojení, jež žily dalším životem, že využil svého výjimečného postavení a pozval českému publiku vzácně dostupné osobnosti. Já si myslím opak: že to bude zhodnoceno jako další z aktivit prezidenta, který nerad pouštěl ke slovu elity.