Skandinávští
elektronici na hranici žánrů vždycky oslovovali několik typů
publika. Nové nahrávky Eivinda Aarseta a skupiny Food vzešly z
(post)jazzu, ale zaujmou hlavně posluchače ambientní hudby: ať už
hledají něco „krásného“, nebo spíš dobrodružného.
S generací
„nu-jazzové“ elektroniky si vydavatelství ECM začalo, když
v devadesátých letech vydalo hudbu trumpetisty Nilse PetteraMolvaera. Jazzové linie tu úplně nescházely ale potácely se
v hustých elektronických výparech nebo se slalomářsky
proplétaly mezi programovanými beaty.
Příznačné bylo, že Molvaer byl „žánrový přeběhlík“: svůj elektrostyl si vynalezl až ve středním věku, poté, co toho dost odehrál mezi jazzmany, ale taky ve společnosti sámijské šamanky Mari Boine, která kloubila akustický rituál s elektronikou, jako by se nechumelilo. Z Molvaera je dnes hvězda: jeho hudba se ukázala jako široce sdělná, navíc časem nasákla softerotickou smyslností a emocemi.
Příznačné bylo, že Molvaer byl „žánrový přeběhlík“: svůj elektrostyl si vynalezl až ve středním věku, poté, co toho dost odehrál mezi jazzmany, ale taky ve společnosti sámijské šamanky Mari Boine, která kloubila akustický rituál s elektronikou, jako by se nechumelilo. Z Molvaera je dnes hvězda: jeho hudba se ukázala jako široce sdělná, navíc časem nasákla softerotickou smyslností a emocemi.
Dej mi Punkt a pohnu žánrem // Dvě
nová alba teď představují alchymistické hraní jeho kolegů –
shodou okolností hráli v poslední době v Česku. Norský
kytarista Eivind Aarset se zaplétá s ECM už patnáct let:
hrál spolu s perkusistkou Marilyn Mazur nebo autorem fikčních
„etnických ambientů“ Jonem Hassellem. Na své sólové desce
Dream Logic (player zde!) nechává vyznít kytaru: někdy to dokonce zní
jako normální prst na normální struně, jindy se zvuk žene
„krabičkami“ a máme pocit, že Aarset nechává nasáknout
psychedelickými akvarely nějaké vesmírné mapy.
U
hudby, kterou má na povel šéfdramaturg ECM, slavný producent
Manfred Eicher, občas hrozí nenarušená krása lyrické čistoty,
která je v mnichovských kancelářích vydavatele vyžadovanou
metou. Aarsetovu Snovou logiku v tomto směru skvěle
zachraňuje jeho jediný spoluhráč, elektronik Jan Bang. Do
meditativního proudu trousí konfrontační zvukové poznámky,
nechává zvuk koktat ve smyčce, vaří ho, dusí a špikuje.
Jan
Bang vůbec přesahuje význam tohoto alba. Stojí totiž za
každoročním norským festivalem Punkt, který funguje jako
špičkové nahrávací studio v akci, laboratoř otevřená
publiku. Soustředí se na živou interakci s elektronikou: tedy
různé procesy a samplování, které se stávají součástí
koncertu. Neznamená to jen „trénink“ v ovládání strojů:
také se tu páří instinkt hráčů v ráži s náturou
mašinek a programů. Právě na festivalu Punkt vznikly první nahrávky pro Dream Logic, jádro alba, které po festivalu muzikanti dorazili v klidu a o samotě.
Home listening // Deskou
jaksi „do série“ je titul Mercurial Balm (Prchavé aroma, player zde) kapely Food. Ta
má dnes podobu stálého dua s rotujícími hosty. Britský
saxofonista Iain Bellamy se leckdy hodně blíží nordické
zpěvnosti Jana Garbarka, což je neoriginální a omšelé: bolest nahrávek Food. Ale naštěstí
se tu dá slyšet i dost cenných míst, počínaje neúnavným
stylem druhého ze stálých členů, bubeníka Thomase Stronena. O
elektronickou omáčku se tu postaral ze dvou třetin Christian
Fennesz, přispěl i Eivind Aarset.
Fennesz má zkušenost z naprosto volných forem, kdy s elektronikou přepadal od vypůjčených témat (Rolling Stones, Beach Boys) řetězcem souvislostí přes snivou melancholii až k temné černi noisu a hluku. Jenže vedle Drsoně v něm přebývá i Jasoň, jak lze slyšet ve spolupráci s oskarovým soundtrackářem Ryuichim Sakamotem. Na albu s Food šťastně zkombinoval obojí, krásné i dobrodružné. Hodně taky pomohl otevřít formy skladeb, kdy se z živého hraní staly jakési skici, v nichž můžeme najít téma a centrum, ale taky chuť zapomenout se u pěkného detailu a vyrážet nečekanými směry.
Obě
novinky od ECM dost dobře poslouží k – řekněme – důstojnému
relaxačnímu poslechu, když po práci dovrávoráme domů a chceme
se naložit do dobrých zvuků (však také v databázích mívá
podobná hudba žánrové označení „home listening“). Dá se
v ní zaslechnout DNA dnešní doby. Pořád tu tečou
eletronická data a instantně se proměňují: a s nimi vedou
dialog akustické struny a klapky, pevný bod z nevirtuálního
světa dřeva, prstů a lidského dechu.
Eivind
Aarset: Dream Logic. Food (Thomas Strønen / Iain Bellamy): Mercurial
Balm. Obě alba vydalo ECM, 2012. V ČR distribuuje 2 HPDistribution.
Vyšlo v LN, 11. 2.
2HP Production (nikoli Distribution) - Díky. Vi
OdpovědětVymazat