5. 1. 2013

Dialog s Jiřím Černým


Poutavý rozhovor Nastavený život Jiřího Černého (Týdeník Rozhlas č. 47) má v sobě zálohu na polemiku. To když se Alena Sojková ptá klasika hudební publicistiky na náhled vůči „mimouměleckým postojům“. Následují Černého slova: „Kritik musí umět abstrahovat od jakýchkoli mimouměleckých aspektů. Jakmile začne plést do svých hodnocení to, že ten člověk je například alkoholik (...), podepsal Chartu nebo Antichartu, je na Cibulkově seznamu..., takový kritik by měl okamžitě změnit zaměstnání.“

Jako obvykle, Jiří Černý formuluje moc dobře. Klíč k jeho postoji je ve slově „hodnocení“: do kritického hodnocení, které si všímá čistě díla, nemá smysl promítat představy o morálce. Jenže kriticky myslící publicista přece zdaleka ne vždy hodnotí: jeho nepominutelným úkolem je vybírat z událostí ty podstatné, rozplétat souvislosti, kronikářsky udržovat paměť a popisovat, pro co druzí těžko hledali slova. A když přijde na svědectví, příběhy a hledání kořenů díla, musíme Jiřímu Černému odpovědět: Beze všeho, nebudeme plést do textů osudy a povahu jejich autorů – ale až tehdy, až je oni přestanou plést do své muziky. Jsem přesvědčený, že k tomu nikdy nedojde.

Jasně: Černého musejí po léta řádně otravovat rychlé lidové soudy v debatách typu Nohavica a StB. Ale se svým úsudkem vylil s vaničkou i dítě. Škoda, že publicista, jehož slova bývají brána velmi vážně, nepřidal ke svému osobnímu názoru pár slov zhruba takového ražení: „A pochopitelně, existuje docela silný proud uvažování o moderní hudbě, který říká: Kontext je vším.“

Protože i hudební lásky Jiřího Černého byly formované hudbou v kontextu: houpavé reggae Boba Marleyho by mělo neskonale slabší náboj, kdyby Marley nebyl zároveň lidovým vůdcem: je to „mimoumělecký aspekt“? Ještě z rozhovoru: „Když mi nějaký dirigent zprostředkuje Pastorální symfonii tak, že se procházím v duchu po rozkvetlé louce, je mi jedno, jestli vylévá na zahrádku lógr.“ A co když je toho lógru už hodně? Je součástí práce hudebního kritika občas připomenout, že jsou věci důležitější než pěkně zahraná Pastorální?

Americké studentky genderu by Železného muže Černého za jeho slova myslím honily po Letné. Tohle nedorozumění u nás nehrozí. Vlastně jde jen o to, co jsou pro koho „mimoumělecké aspekty“. Jiří Černý poznal hudbu v nevinnějším věku, než je ten dnešní, kdy si ji za alibi bere reklama, byznys, politikaření. Tehdy bylo snazší oddělit dílo od postojů kolem něj. Dnes jde možná víc než dřív o to, co svou Pastorální opěvujeme. Pro kulturní publicisty je to dobrodružná a poměrně odpovědná éra. 

(vyšlo v LN) 

Žádné komentáře:

Okomentovat