Výstava, jež dnes zahajuje v centru Prahy, představuje aktivity tvůrčí skupiny HANDA GOTE, která se v poslední době intenzivně dotýká jak divadla, tak hudby a performance.
Pro divadelní skupinu, jejíž jádro tvoří tvoří Tomáš Procházka (člen divadla Buchty a loutky), hrající scénograf Robert Smolík a tanečnice Veronika Švábová, je pouhá přihrádka „divadlo“ už delší dobu úzká. Handa Gote postupem let zaostřili svůj zájem k jedinečné reakci na „retro“ a jeho vliv na naši současnost. Staré přístroje, často československé nebo socialistické provenience, tu zabydlují prostor jako svědkové nedávné utopie, která nedošla naplnění. Ironické okouzlení, tak vlastní roztomilým retropoetikám, se tu téměř nekoná. Místo toho se Handa Gote připravují uprostřed rozpadu na horší časy a vyrábějí si životní rekvizity ze zbytků, odpadu, nerecyklovatelných mašinek.
Čas začít vyrábět pazourky // Právě performanční předměty budou ode dneška vystaveny v pražské Galerii Ferdinanda Baumana (Štěpánská 36): třeba „ceremoniální televizní dýka“, jedna ze zbraní, jejíž skleněné ostří pochází z rozbité obrazovky. Tomáš Procházka upřesňuje: „Většinou tu jsou ceremoniální oděvy, ale i věci praktické, jako magnetické harpuny na sběr kovových objektů pro bezdomovce. Pro bezdomovce je taky určen anorak-plášť z termoizolačních tašek Lidl.“
Zdá se, že pro Handa Gote je čas strávený výrobou svých rituálních předmětů stejně podstatný jako samotná představení. Výsledkem pak může být skleněná štípaná industrie vyrobená technikou doby kamenné z ozdobných skleněných talířů a prasklých čoček divadelních reflektorů. Lze tu cítit návaznost na linii „ruční práce“ u Františka Skály, výrobce svérázných kytar Michala Cimaly nebo autora robotů Stanleyho Povody. Handa Gote z nich všech stojí nejblíž životní praxi: z kulturního čtrnáctideníku A2 vyrábějí koště, připravení nespoléhat na žádné vnější zdroje.
Vlastně mají etiku garážové kapely, u níž se stav „low budget“ (nízký rozpočet) změnil na „no budget“. Hudební skupina v rámci Handa Gote skutečně funguje. Má (patrně naschvál) maximálně nenápadný název B4 a dnes po vernisáži pokřtí nové album Didaktik Nation Legendary Rock (vydává Polí5). Průzkum východoevropské minulosti tu pokračuje, jen jinými prostředky. Rytmickou hudbu, místy s názvuky „pohodových“ dobových instrumentálek, torpéduje zvuk jednoduché elektroniky, často značky Tesla. Zvuk není prostý šumových poruch a znějí tu komentáře ze socialistických dokumentů o kosmonautice. Centrální téma se u B4 snoubí s tanečním groovem: zvuk zralého, rafinovaného alba masteroval Ondřej Ježek.
Vzývání peněz na piazzetě Národního // Do pražského veřejného prostoru zasáhnou Handa Gote v pondělí v rámci Pražského quadriennale. Rozhodli se pro dvacetičtyřhodinové táboření na piazzettě Národního divadla ve vlastnoručně vyrobených ceremoniálních maskách a oděvech. Na programu je odpočinek, rozhovory a hry, blíže neurčené ceremonie, vztyčování přenosného chrámu pro blíže nespecifikovaná božstva. Bude se vařit, hrát (na vlastnoručně vyrobené hudební nástroje) a vyrábět. Kolemjdoucí si tak můžou spolu s performery vyrobit hroty šípů z lahvového skla, „které v našich podmínkách nahrazuje těžko dostupný obsidián nebo pazourek“. Na programu je též dvou až tříhodinový obřad vzývání peněz. Handa Gote jistě nebudou na Národní třídě nikoho atakovat: ale radikální distance od většinové společnosti může působit taky provokativně. Akce se zúčastní i výtvarník a akční umělec Miloš Šejn.
Shrnuto: Dnešní vernisáž v Galerii Ferdinanda Baumanna začíná v 18 hodin. Křest alba (personálně spřízněné) skupiny B4 navazuje ve 20 hodin v žižkovském klubu Final. Kdo chce stopovat aktivity Handa Gote dál, nechť sleduje celodenní Urban Camping na piazettě Národního divadla 20. června. 22. a 23. se pak konají v divadle Alfred ve dvoře reprízy úspěšného představení Handa Gote, „vymítací grotesky“ Rain Dance.
Zkráceno vyšlo v LN, 17/6/2011.
Žádné komentáře:
Okomentovat