Nezávislost, která rostla do nebe

Máme rok hudebních demisí: po české sérii oznámila přátelský rozchod jedna z nejúspěšnějších kapel posledního čtvrtstoletí. S americkými R. E. M. se pojí příběh nezávislých kapel, jež se učily dobýt ta největší pódia.

„Někdo chytrý řekl, že umění užít si večírek spočívá v tom, že víte, kdy odejít,“ napsal Michael Stipe, zpěvák a textař skupiny, na její webové stránce. „Společně jsme vybudovali něco neobyčejného. Dokázali jsme to. Teď od toho odcházíme pryč. Doufám, že naši fanoušci si uvědomí, že to nebylo snadné rozhodnutí, ale všechno má svůj konec.“

V uplynulých týdnech R. E. M. společně vybírali písně na dvojalbum hitů, které vyjde v listopadu. „Probírali jsme se hudbou a vzpomínkami za uplynulé tři dekády a viděli, že to byl pořádný kus cesty, napsal na web baskytarista Mike Mills. „Uvědomili jsme si, že naše poslední písně znamenají přirozenou čáru za veškerou společnou prací během jednatřiceti let.“

Rockové fanouškovství je nelítostná, věčně nedospělá zóna. „Měli to udělat už dávno,“ zní jeden typ reakce, který teď můžeme číst v tisíci variantách. Jiní vypisují seznamy písní, které jim vstoupily do života a rezonují dodnes. R. E. M. byli skupinou se „speciálním vztahem“ se svými příznivci. Zažili vlastně dva vrcholy kariéry, každý s nimi sdílelo trochu jiné publikum. Zvláště ti, kteří se k nim přimkli v „nezávislých“ osmdesátých letech, se mnohdy stali celoživotními souputníky: pocítili osobní rozměr a entuziasmus, s nímž kapela na vzestupu objížděla menší sály a jednala „od člověka k člověku“. Ale chladní nezůstali ani ti, které zasáhl světový průlom počátkem devadesátých let s klipy Losing My Religion či Everybody Hurts. A k tomu všemu je nutné uznat, že R. E. M. skutečně způsobili ve světě pop-music velké nevratné změny.

Vynálezci nezávislého popu // V čem ta malá revoluce spočívá? Dokázali v Americe to, co se ve Velké Británii paralelně podařilo The Smiths. Během osmdesátých let zviditelnili zónu nezávislé hudby tak, že ji musela přestat ignorovat konzervativnější rádia, o televizi nemluvě. Čtyři muzikanti v čele se zpěvákem a autorem Michaelem Stipem (*1960) se potkali v univerzitním městě Athens ve státě Georgia: jeden z nich, Peter Buck, tu prodával v obchodě s hudbou. „V Georgii byla taková hudební pustina, že Sex Pistols a Ultravox tu vyjadřovali totéž,“ řekl Buck, jemuž na jeho oblíbené desky začal chodit zákazník Stipe. „ V patnácti jsem uslyšel Patti Smith a Television,“ vzpomíná. „Obejvil jsem něco přisprostlého, napínavého, sexy a chytrého. Uvědomil jsem si, že jsem oudsider a od většiny lidí mě něco odděluje. Tahle hudba mou izolaci jen posílila, ale taky se stala mým esem v rukávu. Náhle jsem měl něco, co oni ne.“

První singl Radio Free Europe (1981) vyšel bez ambicí, ale naprosto se chytil. Utopicky zvonivý zvuk kytar jako by inspirovali pozapomenutí britští Byrds ze šedesátých let. Zpětně pozorováno, R. E. M. patřili k těm, kdo skutečně vynalezli model nezávislé rockové kapely. Necpali se na velkou scénu, místo toho objížděli kluby a postupovali výš. Byli první generací, která měla stejně srdečný vztah k punku jako k uvážlivému art rocku: střemhlavé asociální rebelství pankáčů tu tedy nahradil sofistikovanější (a pro mnohé přijatelnější) komentář doby. S R. E. M. se rozšířil pojem „college rock“: muzika z vysokoškolských kampusů. V časopisu Rolling Stone k jejich rozpadu napsali, že to byli právě oni, kdo ukázali kapelám své generace, jak vystartovat k úspěchu a zároveň ignorovat stará pravidla.

Od debutové desky Murmur (1983) vydali pět let po sobě po jednom albu: jejich první období dodnes zůstává zbožňovaným „kulturním dědictvím“: nejen pro tehdejší generaci, ale všechny kdo si i zpětně objevují úctyhodně intenzivní invenci – jak ve vzdušné souhře kapely (kytary nehrály riffy, spíš se melodicky proplétaly), tak v introspektivních textech Michaela Stipa. Globální megahity přišly až později, ale koncem osmdesátých let už R. E. M. hráli v newyorské Madison Square Garden před 17 tisíci lidmi. Těm nevadilo, že u silných písní jako Fall On Me je těžké abstraktní text nějak jasně vyložit: „Kup nebe, prodej nebe, rozeznej nebe od nebe. Nespadni na mě, spadni na mě,“ zpívá Stipe v jednom z největších hitů prvního období R. E. M.. V zápisníčcích měl stovky zápisků a motivů: když se rozhodl pro nějaké písňové téma, lovil v notesech a hledal, které útržky se na ně dají napasovat. Tak vznikaly jeho charakteristické texty, v nichž lze smysl spíš tušit.

V Americe té doby byly vynikající skupiny, které hrdě, či přinejmenším zcela záměrně zůstávaly v undergroundu: třeba The Replacements a Sonic Youth. Ale R. E. M. záměrně navigovali sebe i své sympatizanty ke srážce s mainstreamem. Přáli si tu konfrontaci: energický a tvrdohlavý projev Stipa na scéně mohl napovídat, že vůle tu nechybí. jako by chtěli změřit síly, kdo dělá lepší, živější pop. Zásadní je i to, že čtveřice muzikantů si přála nakazit svým stylem života širší kruhy. Na konci osmdesátých let byli R. E. M. názorovou kapelou, podporovali progresivní politická témata, vystupovali pro Amnesty International, agitovali pro ekologické vědomí (album z roku 1988 má název Green). Michael Stipe věděl, že jejich nadšení může působit schematicky: „Někdy zjednodušuju,“ řekl, „ale zdá se mi, že popkultura jako hybná síla změny je pořád dobře dostupná možnost. Lidi, kteří nemají žádnou faktickou moc, můžou upozornit na svoje problémy právě přes popkulturu.“

Za slávou – a předtím do Prahy // Pak už překročili hranici k mainstreamu. Za smlouvu na pět alb dal vydavatel Warner Music 10 milionů dolarů. R. E. M. se nadechli k nejsdělnějšímu období. Následující alba Out Of Time a Automatic For The People z nich udělala kapelu, o níž něco věděl snad každý. V roce 1992 měli tak silné postavení, že Al Gore mohl v prezidentské kampani srozumitelně žertovat: "George Bush is out of time, Bill Clinton and Al Gore will be automatic for the people." („George Bush je už mimo, Bill Cinton a Al Gore budou pro lidi automaticky přijatelní.“)

Přestože jejich úspěšnost za posledních třicet let trumfly mezi kapelami jen U2, Nirvana a Radiohead, R. E. M. nikdy neopustili to, co je zajímalo především: psát si písně podle sebe. Průlomový song Losing My Religion je charakteristický vřelostí, kterou si spojujeme spíš s baladami, ale R. E. M. ji uměli vložit i do písní středních temp. Dnes už ho všichni stokrát slyšeli a patří do kánonu megahitů, ale Peter Buck upozornil, že vznikal jako nejistý pokus: „Kdybyste uvažovali jako kapela na vzestupu, co potřebuje první velký hit, asi byste nechytili do ruky zrovna mandolínu.“

Do roku 1990 se datuje událost, jež se dnes jeví zcela fantaskně. Michael Stipe projel sólově Československo a třikrát tu koncertoval – před publikem čítajícím desítky diváků, protože průlomové Out of Time ještě nebylo na světě. Novinář Petr Nosálek, který byl Stipovi (a jeho kolegyni, zpívající básnířce Natalii Merchant) průvodcem, dokonce vzpomíná, že ty písně tehdy právě evidentně vznikaly: „Když slyším song Losing My Religion, vždycky se mi vybaví, jak sedím s Michaelem Stipem v dnes už neexistujícím bufetu v Mostecké ulici na pražské Malé Straně (dnes je tam – jak symbolické! – McDonald...). Z porcelánových pohárů upíjíme kakao, jíme chleby s máslem a nakrájenými kolečky vajíček, scéna jak vystřižená z bolševického příšeří, a Michael mi při tom zaníceně vypráví o materiálu na novou desku. Už tehdy tušil, že album bude velký trhák a Losing My Religion dobude světové hitparády.“

Stipe je prý velkým obdivovatelem fotografa Josefa Koudelky. Do pozdějšího klipu E-Bow A Letter zařadil záběry, které v Praze sám natočil na příruční kameru. A pak je tu nejslavnější česká vazba: Miloš Forman si pro film o Andym Kaufmannovi vypůjčil název z písně, kde R. E. M. kontroverzního komika zmiňují: Man on the Moon, Muž na Měsíci.

Dvojí kolaps 2011 // V roce 1996 prodloužili Warner Music smlouvu se skupinou: dali za ni 80 milionů dolarů. Zlé jazyky tvrdí, že tady nastal bod obratu. Od alba New Adventures In Hi-Fi (1996), na němž symbolicky hostovala Patti Smith, se tvorba R. E. M. rozlila do jakéhosi „střídavě oblačno“. Z kvartetu, který se od studentských přátelských začátků neměnil, odešel bubeník Bill Berry. Ostatní začali upínat část pozornosti k jiným projektům. Michael Stipe založil filmovou produkci a pomohl Spiku Jonzemu k úspěšnému debutu V kůži Johna Malkoviche.

Skupina zkoušela porůznu navázat na nejúspěšnější období, ale až na výjimky (Imitation of Life z roku 2001) jí z toho vycházel průměr. O letošním albu Collapse Into Now se opakovaně psalo, že hodně čerpá ze staré poetiky mladých R. E. M., ale už ne tak živě. Teď už budou mít Stipe a spol. pokoj: nikdo jim nebude vytýkat, že tu jsou přes čas, naopak ze stovek písní přirozeně vypluje na povrch to nejlepší. Stipe jako příležitostný zpěvák, autor a v neposlední řadě filantrop z veřejného života jistě nezmizí.

A ti, kteří vědí, jak to s tou liškou podšitou, tedy pop-music, dnes chodí, se už ptají: Tak kdy začíná comebackové turné?

1983-2011: Albová diskografie

Murmur (1983)

Reckoning (1984)

Fables of the Reconstruction (1985)

Life´s Rich Pageant (1986)

Document (1987)

Dead Letter Office (kompilace, 1987)

Green (1988)

Eponymous (kompilace, 1988)

Out of Time (1991)

The Best of R.E.M. (kompilace, 1991)

Automatic For The People (1992)

Monster (1994)

New Adventures In Hi-Fi (1996)

Up (1998)

Reveal (2001)

In Time: The Best of R.E.M. 1988–2003 (kompilace, 2003)

Around The Sun (2004)

And I Feel Fine... The Best of the I.R.S. Years 1982-1987 (2006)

R.E.M. Live (2007)

Accelerate (2008)

Live at The Olympia (2009)

Collapse Into Now (2011)

Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage 1982–2011 (kompilace, vychází v listopadu 2011)