Jak se stát Alexandrovcem...

Jak se stát Alexandrovcem, když nám v žilách nekoluje ruská krev, ba ani kozáčka našinec bohatýrsky nevystřihne? A přece se občas nebe usměje: na nadcházejícím turné si s legendárním sborem zazpívají Jožo Ráž, rapper Rytmus, Petra Janů a Aleš Brichta.

Lze dobře pochopit, proč chce někdo zpívat s jedinečným vokálním živlem: je to jako vyhrát lístek do Jurského parku, vyzkoušet centrifugu na Bajkonuru, být pozvaný na návštěvu do utopie. Navíc je to vstřícná nabídka: všechny ty vysoké šarže v armádním sboru kvůli vám nacvičí dvě vaše písně – může za to být člověk dost vděčný? (Přesto se přimlouváme, aby Rytmusovo "čakám na to, kedy prídeš, a nikdy už neodídeš" – viz hit List otcovi - zůstalo tentokrát mimo repertoár.).

O filmu Total Balalaika Show, kde Alexandrovci tvoří část crazy akce Leningradských kovbojů, někteří říkají, že to je skutečný moment pádu SSSR: Rusové prodali rodinné stříbro pro zábavu kapitalistům! Ale to se stalo výjimečně – a snad ta výtečná komedie přímo přispěla k tomu, že Rusové už později žádnému Akimu Kaurismäkimu režii nepřenechali. Když je ve Vatikánu přijal Jan Pavel II., když sklízeli uznání na audienci u islámských vůdců, když, jak praví reklama, „rozplakali George Bushe jr.“ (je to tak těžké?): vždycky to byly diplomatické spanilé jízdy ruského medvěda.

„Jedna azbuka, jedna krev“ – takové transparenty lze spatřit na vystoupeních, kde dává publikum najevo nostalgii po Sovětském svazu. Na vyprodaných českých koncertech (letos jich bude dvanáct) můžete mít pocit, že tu bok po boku vedle sebe sedí staří komunisti a jejich řadové oběti, svorně uštknutí minulostí. A mýlil by se, kdo by čekal rigidní program: Rusové svou show rozehrávají dynamicky a barvitě. Klasika typu Svjaščennaja vojna má pořád sílu náletu (se sugestivním úvodem „Vstaváj, strana ogrómnaja!“), ale vedle ní znějí Podmoskovnyje večera jako jazz, i když v tomto případě spíše džez.

Máme být rádi, že Rusové o sobě dávají vědět rudoarmějským sborem, a ne vojenskou přehlídkou? „Hudba není zlá,“ zpívá Karel Gott (s Alexandrovci pěl naposled v r. 2008). I on však dobře ví, že zdánlivá neutrálnost hudby se tak dobře používá jako alibi. S Alexandrovci může vystupovat buď někdo, kdo si kvůli kšeftu radši nechává klapky na očích, anebo ten, kdo chce v téhle části světa posílit sféru ruského vlivu.