Temná noc s Davidem Lynchem

Danger Mouse & Sparklehorse: Dark Night of The Soul

EMI Music, 2010.

... o albu z hlubin temnoty, která pohltila dva z jeho autorů

Album s hlasem, texty a cyklem fotografií od Davida Lynche? Není se čemu divit, Lynch už dávno prohlásil, že film je z padesáti procent zvuk, a také to je z jeho děl jasně slyšet. Albový cyklus písní Dark Night of The Soul (vydává EMI Music) Lynch ovšem jen lehce doklepl: hlavními autory jsou multistylový producent Danger Mouse a muzikant Sparklehorse, tedy Mark Linkous. Když se před rokem vydání zaseklo na roztržce s vydavatelem EMI, nikdo netušil, co bude následovat.

Cyklus pojmenovaný podle duchovního výrazu pro osobní krizi a pochybování ročním odkladem vydání nijak neutrpěl. Ovšem letos v březnu si vzal život Mark Linkous a o pár měsíců dřív se předávkoval jeden z hostujících zpěváků, na vozík upoutaný songwriter Vic Chestnutt.

Alba, jako je tohle, míří na dvě mouchy jednou ranou: vyhovět publiku „normálních“ písní a nabídnout hřiště těm, kdo se chtějí nořit do hlubších vrstev celého konceptu. Na počátku vypadá Dark Night of The Soul trochu moc žánrově. Zpívají Frank Black z Pixies, Gruff Rhys (Super Furry Animals), nebo Jason Lytle (Grandaddy), říkáte si – hmm, producent Danger Mouse se dost vybláznil na jiných projektech a tady dává průchod přímočarosti. Ovšem pak se vloží do hry Iggy Pop – a píseň Pain zdaleka neprofituje jen z jeho hlasu, skvostně opotřebovaného i pevného zároveň. Veškerý zvuk je tu rabiátský a přitom důstojný: jasný signál, že tady se děje něco mimořádného, proč stojí zato se zabývat písní, jejím nábojem i důvodem vzniku... „Bolest, bolest, bolest, nakonec zůstáva jen ona,“ zpívá Iggy Pop, než nakonec zařve: „Et cetera, vzdávám to, končím!“ V těchhle chvílích se nedá nemyslet na to, že během posledních měsíců dva z autorů alba, včetně protagonisty, skončili vlastní rukou.

Od zmíněné písně se album prokrví a najednou je přitažlivější. Do temného plamene úspěšně přilévá olej James Mercer z kapely The Shins, jehož Insane Lullaby kombinuje zpěvnost a smyčce se zkreslenou zvukovou hmotou, jako kdyby celý ten výraz prošel šrotovací mašinou z Příliš hlučné samoty. Vyslovenou radostí jsou tracky s hlasem a texty Davida Lynche. Jednoznačně sice hřeší na lynchovskou atmosféru, připomene se snové prostředí městečka Twin Peaks a „červeného stanu“, kde se čas chová spíš jako biologická bytost, než aby lineárně tikal. Ale Lynch, kteý říká, že chce mít v jednom filmu sedmačtyřicet žánrů, umí i tady namíchat nebývalé konstelace pocitů. Praskající gramodeska ve finálním songu působí, jako kdyby Laura Palmerová stihla před smrtí nahrát svoje deníky na dubplates, tedy soukromě lisované vinyly. I rozladěný záznam kostelních zvonů je skvělý filmový odkaz: jako bychom sledovali starou filmovou kopii, jejíž rychlost při promítání kolísá.

Jistě: produkovat tyhle „choré“ zvuky dnes neznamená přelomovou odvahu, jako když s tím konsternovali své okolí Velvet Underground. Znamená to jen kliknout na ikonu určitého efektu v drahém studiu. Proto mají všechny podobné nahrávky omezenou sugestivnost. Na síle jim může přidat jen osobní postoj tvůrce: pokud ho publikum zná jako samorosta a zvichřence, věří mu víc, než když si undergroundové stylistické cvičení střihne Roman Holý.

Parta, v níž je namočený David Lynch, to s kredibilitou nemusí mít nijak marné. Vezměte si jen pražská natáčení Lynche s Angelem Badalamentim ve studiu Smečky: zbylo po nich dost svébytných historek. Třeba ta, kdy si Lynch usmyslel, že smyčcová sekce by měla znít v podivném „sklepním“ zkreslení a požádal zvukaře, aby orchestr snímali zevnitř nějakého sudu. Není to urban legend, jak vám potvrdí v blízkých restauracích, kam se osádka studia vydala hledat vhodnou nádobu. Nakonec našli pravý moravský demižón, do něhož byl vstrčen mikrofon a Lynch spokojeně naslouchal, jak zní Badalamentiho orchestrální partitura zevnitř klaustrofobicky malého prostoru... Bůhví, jak docílil některých hukotů Danger Mouse na Dark Side of The Soul - albu, které sestupuje hluboko pod rysku standardní popové „depky“ a má sílu člověka vytáhnout o trochu výš.