Lipo a Kyklos Galaktikos: nálož hiphopového dobra

Tenhle text vyšel v pondělních Lidovkách tak silně zkrácený (vlastně především mou vinou - nějak jsem se rozepsal a papír není nafukovací), že skoro pozbyl smyslu - u Lipa třeba vypadlo klíčové slovo "nezralost" atd. Tak rychle sem s původní verzí: tím spíš, že některý tracky od Kyklos Galaktikos patří k tomu vůbec nejlepšímu, co jsem v Čechách za poslední roky slyšel.


Milion a půl uživatelů už vidělo na YouTube hit z alba Víc než hudba: věhlas libereckého LIPA nabírá na obrátkách. Víc stranou se drží podvratní KYKLOS GALAKTIKOS: všichni pak představují aktuální podoby kritického hiphopu.

Na album mladého kluka, co rapuje pod jménem Lipo, publikum čekalo z různých důvodů. Někdo chtěl pokračování hudby tria BPM (= „básníci před mikrofonem“), s nímž Lipo získal žánrovou cenu Anděl (2009). Jiné zaujal direktní track Pozdravy z Liberce, ve kterém raper před komunálními volbami shrnul kauzy liberecké radnice; apeloval tehdy na změnu klidnou, inspirovanou dikcí, která ho katapultovala mezi naše největší hiphopové přísliby.

Od kritiky k vráskám z lásky // Album Víc než hudba je nakonec velmi jiné. Texty o síle slova a milostných trápeních vlastně naplňují staré známé hiphopové disciplíny. V hudbě se beaty zasnubují se soulovým popem nebo klavírními baladami: Lipo má evidentně ambici proniknout k širokému publiku, což vyústilo v nemastně konzervativní a odvozený zvuk. Producentem nahrávek je Martin Ledvina, který se během let proměnil z tvůrce (viz výrazné Mezi světy Lenky Dusilové) do řemeslníka, který na objednávku firem hledá úspěšný zvuk pro Anetu Langerovou nebo Marka Ztraceného.

Produkci Ledviny by si dnes asi žádný autentický hiphoper nenechal vnutit. Ale my žijeme v časech, kdy hudební styly už nesouvisejí s původním životním stylem svých nositelů: Lipo prostě míří k popu a nic na tom nezmění ani několik „kritických“ textů. Rétorika moci a Otroci svobody zkoušejí vyslovit naštvanost a bezmoc, ale končí na úrovni lepšího maturantského proslovu: "Vaše svoboda je ta, kde dravej vyhrává. Ne ta, kde se silnej o slabýho postará. Prožívat bolest druhých neznamená morální kýč, znamená to být lidem o kus blíž." To je sice pravda, ale tvorba začíná tam, kde se podaří najít aspoň trochu originálnější vyjádření.

Jak ukazuje aktuálních 1 553 009 zhlédnutí na YouTube, desku budou poslouchat hlavně příznivci skladeb jako je melodramatická Ležím v tvé blízkosti, kterou s Lipem nazpívala Debbi (známá z reklamního hitu Touch The Sun). Tohle je deska pro tu část mladého publika, které nemá velké nároky na nezávislost muzikantů a nebude mu vadit mainstreamové ladění celého Lipova stylu. Zároveň ovšem album není žádnou ostudnou prohrou: hlavně proto, že Lipo si nehraje na to, čím není. Jeho dikce prozatím nezralého kluka sice neobsahuje žádná extra moudra, ale na druhou stranu je bez křeče a přece jen reálnější, než jsou roztomilí mladíci z filmů typu Snowboarďáci. Třeba se v budoucnu vymotá od sázky na hit k něčemu vlastnímu.

Dvanáct opic míchá kyklopský Molotov // Zcela jinou palebnou razanci má skupina Kyklos Galaktikos. Přichází z mnohem podzemnější society, ale její intenzita (sound místy připomene úspěšné WWW) má potenciál získat Kyklosu prioritní místo na scéně. Tím spíš, že propracované album Osa dobra si každý může na webu stáhnout zdarma.

Zlověstná a přece celkově pozitivní (viz název alba) subverzivní jednotka má původ ve stejnojmenném divadelním souboru, který v pražském prostoru Alta dlouhodobě rozvíjí performance a radikální projekty (třeba čtrnáctihodinový veřejný monolog člena sdružení Jaroslava Šlaufa). Síla celého projevu tu spočívá v kombinaci výtečně produkovaných elektronických beatů s obsahem, který se organicky pohybuje od filozofických maxim po nekorektní vulgarity. „Zbav se pojmů, nejsou tvý“: Kyklos posílají do pekel balast, který člověku brání autenticky vnímat („znič těch posledních dvatisíce let / ať se můžeš zas něco dovědět“). Učí se operovat v chaotickém světě, který geneticky zmutoval: „Mám deset očí na zádech a na chapadlech tisíc bradavek.“ Mechanismy moci už ani nepopisují, jen se jim dosyta šklebí a kují pomstu.

Do hiphopového alba Kyklos Galaktikos se šťastně promítly jejich zkušenosti. Jednak jsou to léta uměleckých experimentů vytvářených stranou od popularity a médií: tohle testování sebe samotných časem přerostlo v permanentní životní styl. Hlavně je ale zřejmé, že pro Kyklos je nejvlastnější formou akce a rituál. Rapované proklamace a zvukový puls jsou tím pádem součástí širšího názoru. Trochu to působí, jako by pro Kyklos rapování znamenalo jen odlehčené intermezzo na cestě za nějakou subverzivní misí, která může obsahovat hackerství, výchovu dětí, četbu zapomenutých klasiků a konspiraci podobnou filmu Dvanáct opic.

Úderku Kyklos Galaktikos si oblíbil raper Bonus, společně taky příležitostně vystupují (nejbližší datum je 2. 5. v pražském Crossu). Kyklos jsou ironičtější než on, umějí líp formulovat a tnou hlouběji: v tuhle chvíli mají však dobré společné téma. Hudbu berou jako médium neklidu, které má sílu mobilizovat.

Lipo: Víc než hudba. Escape / EMI, 2012. Kyklos Galaktikos: Osa dobra. KG Records, 2012.