Recenze (remixů) jako remix svého druhu. Po gottovském filmu Vynález Krásy, který jsme udělali s Markem Najbrtem a spol. na FAMU (myslím že v roce 1995), jsem měl pocit, že s Karlem mám už své vyřízeno a nemusím se k němu vracet. Po léta se to taky nestalo, až tímhle textem, který je patrně ze všeho nejvíc o stáří a rozhodování. Psáno pro Lidové noviny, vyšlo 23. 4..
S novými remixy Karla
Gotta lze rekapitulovat: kudy vede král českého popu svou pozdní kariéru?
Je to velký, dobrý příběh. Až k neuvěření.
Jak ví v téhle zemi víceméně každý, v dráze Karla
Gotta se během posledních pěti let hodně změnilo. Všechno odstartoval ilegální
únik nahrávek, které nahrál kdosi pod otevřenými okny Gottovy vily. „Mí
příznivci by měli vědět, že to nejsem typický já,“ bránil se zpěvák opatrně,
když začaly kolovat nahrávky, jak si doma brouká písně od Nirvany, Depeche Mode
a TataBojs. Jeho obavu však ukončila statisíce zhlédnutí na YouTube: Gottův Paranoid Androidod Radiohead dokonce
udělal – díky německým uživatelům - přes dva miliony přístupů. K velkému
turné byl už jen krok.
Posel dobrých zpráv končí
misi // Gott věděl, že nechce zradit mainstream, ale dal hlavy
dohromady s jeho čerstvější generací: Janem P. Muchowem, Lenkou Dusilovou,
Robertem Nebřenským z Vltavy...„Mám rád spoustu hudby, kterou jsem si
zatím netroufal nabídnout svým posluchačům. Málem se stalo, že jsem se
k tomu neodhodlal nikdy,“ komentoval koncertní šňůru, která bořila
rekordy. Gott si rafinovaně vybral z repertoáru novějších generací. Náhle
už nezpíval coververze Toma Jonese a Neila Diamonda, do post-kantilénového světa
se šmrncem přestěhoval soul (od AmyWinehouse), melodické electro (Erasure) i sofistikované
balady (Peter Gabriel). „Když starý Johnny Cash nazpíval Hurt,
proč bych já nemohl zkusit Žiletky?“
ptal se. Odpovědí byla nejen úroveň nahrávek, ale i otevřenost, kterou zkušený,
zklidněný Gott začal vyzařovat.
Scénu pro jeho turné navrhl David Vávra, klipy točili
Zelenka s Najbrtem a společný track s Gottem nahrálo Čokovoko. Ale
nejen proto se prolomila generační i sociální bariéra: na Gottovo pódium létaly
kalhotky, zároveň o něm vyšla esej Václava Bělohradského v Salonu Práva. Tento
text si všiml, že Gott se zbavil dlouholeté image „posla dobrých zpráv“ a
otevřel svůj repertoár i melancholičtějším a trpčím songům. „Nesmět po čtyřicet
let zazpívat nic depresívního je dost depresívní,“ píše Gott na twitteru, když
se publikum ptá, proč začal psát vlastní reflektivní texty. Do nějaké chmury se
však jeho repertoár věru neobrátil, viz úspěch energického, sebeironického
singlu s textem básníka J. H. Krchovského Mé milé je dnes dvacet čtyři.
Řetězová reakce na sebe nenechala čekat. Popová megastar
oznámila, že jí chybí komornější kontakt s publikem a rozjela se po
menších sálech. Publikum tak má v poslední době doslova na dosah hlas,
který snad není tak dokonalý jako kdysi, ale dokáže blízce oslovit právě pro
mírnou opotřebovanost a skrytý povzdech. A co dál, v roce 2012? Gott nyní
začíná koncertovat jako člen skupiny, na jejíchž
plakátech není jméno třicetinásobného slavíka vůbec uvedeno. „Spěl jsem
k tomu celý život,“ říká. „Když je na vás upřená pozornost jako na
jediného v sále, po letech je z toho noční můra. V kapele jsou
si všichni rovní, to mi vyhovuje. Někdy zpívám sólo, někdy doprovodné vokály.“ Gott
si nepřeje prozradit jméno skupiny, která právě vyjíždí na klubové turné.
„Nechci, aby všichni říkali: á, to je Karel a spol! Chceme se prosadit
nezávisle na mé minulosti. Začínáme od nuly. Konečně nejsem důležitější než
druzí.“
Nikdy od šedesátých let nebyl Gott tak medializovaný a oblíbený
jako v našich dnech. Přitom jen zúročil všechno, co je mu bytostně
vlastní. Jak ukázaly výzkumy, lidé ho dnes respektují i proto, že zlomil obruče,
jež ho spoutávaly: vazbu na pop staré generace, na velké sály, na nereálnou
image „posla dobrých zpráv“– a hlavně se z nedotknutelné hvězdy stal
člověk se zkušeností. Je to vážně příběh k neuvěření…
Vstávat do ospalé
reality // … tak moc k neuvěření, že bychom se laskavému čtenáři
měli omluvit. Jak se už patrně dovtípil, z té story se nikdy nic
neodehrálo: leda v hlavě posluchače, který usnul nudou při poslechu nosiče
Gott v mîxéru. Uspal ho i přesto, že jde o pouhé dvě písně. Slavík tu
autorizoval nahrávky producenta jménem DJ Neo, který jindy spolupracuje
s DarouRolins, Sámerem Issou či Monkey Business. Blues pro tebe a Svět je
báječnej kout se ocitly v elektronálevu, jenž snad najde místo na
diskotékách, které se nevymanily z vlivu osmdesátých let. Obhájci žánrového
mainstreamu možná tracky pochválí, nemohou však popřít, že je to nevýrazné,
tuctové zboží: a to je u Gotta průšvih jak hrom.
Přitom by majitel zásadního hlasu i věhlasu dnes mohl třeba…
Ale to jsou všechno jen fantazie.
Gott v mixéru. Remixy nahrávek z alba Karla Gotta Sentiment
vytvořil DJ Neo. Vyšly 1. dubna a jsou k dispozici v digitálních
obchodech iTunes a Supraphonline.
Žádné komentáře:
Okomentovat