6. 4. 2015

Konec lásky na pitevním stole // Björk: Vulnicura

Událost nespočívá v tom, že pirátský únik přinutil Björk zveřejnit album Vulnicura dřív. Samotná povaha desky, nejosobnější za celou její dráhu, stojí za zkoumání – a váhání. 


Předchozí Biophilia byla víc než hudební album: velké a těsné spojení přírody a technologie, na scéně kyvadla a Teslova cívka, v tabletech interaktivní aplikace. Dávno ne úsilí o zpěvné hity: Björk měla mnohem spíš ambici učinit hlavními postavami něco většího než člověka: magnetismus či tektonické desky; vyprávěla však o nich pomocí vynálezů zcela lidských.

Dnes o tomto projektu mluví jako o zvláštním případu obecné ženské tendence dělat prostředníka mezi lidmi či ději, moderovat a propojovat. K vlastnímu překvapení se jí vloni pod rukama začal rýsovat cyklus křiklavě jiný: vycházel ze zápisků a skic písňových textů, které si psala během konce manželství s umělcem Matthewem Barneym, s nímž má dvanáctiletou dceru.


Jako v Bergmanově filmu // Charakterem jsou to evidentně nejosobnější písně, jaké Björk v tomto tisíciletí napsala: „Nejdřív jsem bojovala sama se sebou, zdálo se mi to moc sobecké – ale pak jsem si řekla, že to asi tak má být,“ komentuje zpěvačka. Sebepozorování a zapisování jí prý pomáhalo tíživé životní období ustát, „i když jsem si připadala jako v Bergmanových filmech s Liv Ullmannovou, když dojde na sebelítost a psychologii. Člověk jako by pitval sám sebe a ptal se, kde se stala chyba?“



Otevírání ran a kruté pojmenovávání má na albu Vulnicuraprotiváhu v systému. První tři písně se odehrávají v měsících před rozpadem, další tři mapují ubíhající měsíce po rozpadu; poslední tři jsou zobecněním.
Björk viděla, že musí odložit plány s futuristickými zvukovými systémy: k introspektivnosti vznikajícího alba se nehodily. Začala aranžovat hudbu pro smyčce: na živých vystoupení (včetně březnové premiéry v Carnegie Hall) budou patery housle, pět viol a pět violoncell, tedy poměrně dost temný sound. Jako dar shůry přijala zájem mladého (původem venezuelského) producenta, který pod jménem Arca spoluvytvořil nahrávky Kanye Westa (Yeezus) a britské futuristické r'n'b hvězdy FKA Twigs.

Čtyřiadvacetiletý mladík platí momentálně za velký talent předjímající budoucnost hudby: přestože Björk mnoho nabídek ke spolupráci průběžně odmítá, tady se patrně potkaly povahy, untenzita i smysl pro otevřenost. Během loňska seděl Arca po boku Björk u počítače jako střihač vedle režisérky a z jejích přání a popisů stavěl beaty – tedy rytmus, ale i zvukovou atmosféru – pro celé album. Björk nikdy dřív nevytvořila celou desku tak svižně a v tak úzkém kruhu: autorsky zasáhl už jen britský producent The Haxan Cloak, který při mixu alba domyslel jednu z písní.


Zranění a léčba // A jaké ty písně tedy jsou? Nesnadné téma evokuje tíživost – ale hned u úvodní přehledné písničky Stonemilker („jasné momenty jsou tak řídké, že je radši dokumentuji“) se posluchači uleví, že tu nepokračuje litanický styl nezapamatovatelných meandrů z projektu Biophilia. Několikrát se songy noří do dost zvláštního zvuku: Björk s Arcou vybrali třeba jeden elektronický rejstřík, který se ve vlnách rozlévá kolem textu.

Vulnicura je novotvar: ve slově lze vystopovat významy zranění a léčba. Stěžejním momentem v portrétu rozpadu je desetiminutové Black Lake: requiem za vztah není tak zničující, jak by se dalo čekat (smyčce jsou tu docela vzdušné), ale pořád je to náklad tíhy. Nejdelší skladba ze všech, co kdy Björk natočila, připomíná, že by bylo skutečně mimo chtít od ní dnes taneční songy, při nichž se lze dobře bavit. Adrenalinem hnaný puls měla Björk ještě na „animálním“ albu Volta (2007), ale vlastně ho pohřbila spolu se svým bezstarostnějším stylem devadesátých let.

Poslední třetina alba je nejodpíchnutější a poslouchá se nejsnáz. Atom Dance (o partnerské kompatibilitě, „jsme navzájem své hemisféry“) je další duet Björk s Antonym Hegartym, kterého si vybírá pro hlas i společenský status (humanistický ambasador trans komunity). Mouth Mantra jako by byla filmem, kam autoři zabudovali i (místy groteskní) zvukové efekty. Quicksand chce v závěru najít naději, ale je to i výčitka mužům, kteří mění osud celému rodu, „mně, mojí dceři a její dceři a její dceři“. Je to mimořádné album Björk: ví, s čím zachází, a zároveň neskrývá, že bylo psané ve chvíli afektu.

Co je to za vlnu? Celých alb, písňových sbírek o vlastním zranění a rozpadlém vztahu vznikla v poslední době řada. Jako by se odkrývání ran na veřejnosti stalo Kanadský Bon Iver došel dál než Björk v cestě za vlastním soundem, stal se ikonou hipsterské generace a objevil se i jako postava v Simpsonových. „Rozchodové“ loňské album songwriterky Sharon van Etten se stalo vrcholem její kariéry: pro nápaditost a uměřenou hitovost jistě zaslouženě. Na podobné vlně koneckonců vysílá i česko-slovenské Monikino kino, propojené s kapelou Midi lidi: i když samo tvrdí, že album Prázdniny nezamýšlelo pojmout jako záznam rozpadu a vyrovnávání.


Piráti pomáhají iTunes // Pirátský zásah udělal Björk nečekanou službu. Leden je mrtvá sezóna, téměř nic nevychází: Vulnicura tedy kolem sebe nemá moc konkurence. Především však nucené rychlé vydání způsobilo, že hudba přišla sama o sobě: bez komentářů v televizních talk show, rozhovorů, „pohledů za kulisy“. Björk tohle všechno většinou nabízí: ne polopatisticky, mnohdy s intencí uvést na scénu své splupracovníky. Ale přece jen je všechen ten bzukot předvařenou interpretací, návodem k použití. Vulnicura (k níž byl zprvu zveřejněn jediný rozhovor, na webu Pitchfork) ho postrádá: z hlediska většinového marketingu to možná vadí, ale pro bystřejší a samostatnější posluchače (kterých Björk nemá málo) se tak otvírá dobrodružství vlastní cesty.

A ještě jednu poznámku, obchodní a sociální. Nikoli Björk, ale piráti způsobili jeden velký paradox. Nucené digitální vydání znamená, že nyní lze koupit album jen na dvou místech: jsou to iTunes a Amazon. Tahle exkluzivita je asi hodně potěšila: ani samotný domovský label zpěvačky, One Little Indian, neprodává Vulnicuru ve formě souborů – čeká na březen, kdy podle plánu vyjde kompaktní disk a vinyl. Pirátský akt tedy ve výsledku mocně podpořil nejmocnější pavouky v centru sítě, jejichž převaha se stala vlekle řešeným problémem. Jestlipak existují taky nějací bystřejší, dopředu uvažující piráti, které by to napadlo předem?

Češi, stejně jako lidé z většiny ostatních zemí, tedy nemají šanci koupit si desku na lokálním trhu, a chtě nechtě musejí krmit už tak bumbrlíčkovské iTunes. Ne že by konkrétně tahle deska nestála za pořízení. Ale ať se to nestane pravidlem: kdo může, měl by na tom pracovat.


Björk: Vulnicura. Produkce: Album vyšlo v digitální podobě 21. ledna, CD a LP vyšly v březnu. One Little Indian, 2015.

Žádné komentáře:

Okomentovat