Divadlo Archa praskalo v sobotu ve švech a v pasáži slzely neúspěšné zájemkyně o lístek. Festival Electronic Beats (pořádaný coby obratná a duchem velmi současná propagace T-Mobile) dovezl celebritu amerického popu Lanu del Rey do mnohem menšího sálu, než by byla schopna vyprodat. O to bližší setkání čekalo na ty, kdo měli štěstí nebo protekci. I když předem těžko odhadovali, co je čeká.
Na koncert krásky, která má na kontě pár hitů, supersledované klipy a pověst dekadentního poupátka, se nepřichází zrovna s velkým očekáváním. Ale s nástupem Lany se rychle ukázalo, že americká lekce z popu nemusí být povrchní: místo toho může o povrchu a efektech s klidem vypravovat. Lana del Rey zářila lehce rozpačitým úsměvem, v jednu chvíli si poněkud programově vyhrnula šaty až k pozadí, aby se tomu vzápětí provinile smála. Ta směs masek a přirozených dispozic, jež s ní tančily po scéně, je poutavou kombinací upejpání a producírování, panenského ruměnce a inzerátu na erotické služby. Čerstvé ovoce, které už se stihlo začít kazit, královna maturitního plesu, jež už ví svoje o zradě a možnostech pomsty. Bílá Amerika, která čeká na konec světa a nudí se u toho: koneckonců, americká vlajka byla po celou dobu přehozená přes kytarové kombo Marshall.
Pověstně nedokonalá intonace se v Praze nekonala: chytrá Lana všechno spojuje tak klouzavě, že všechny přibližné tóny nakonec domňoukají do přijatelných výšek. S tím se dobře pojí i její pojetí pohybu: zpěvačka působí, jako by si před show omylem místo pastilek proti kašli vzala prášky na spaní. Výsledná malátnost, s níž chodí kolem smyčcového kvarteta a rockových muzikantů, je dílkem, který dobře zapadá do jejího projevu.
Je to spíš komplexní divadýlko než koncert: ale Lanině roli to neubírá na trefnosti. Patrně by se dala vyložit protichůdnými způsoby: jako sexistické pokračování snu o holywoodské krásce, ale také feministicky, jako rozehraná partie dnešní nezávislé dívky. Těch tu bylo koneckonců pár stovek a zpívaly všechny ty Video Games s Lanou tak vroucně, jako kdyby přijela papežka jejich náboženství.
Laniny klipy jsou teatrální a pompézní: tady bylo víc jemnosti a sdílení. Je úplně jedno, zda si před pražským publikem při poklekání vyhrnovala mariánsky modré šatečky „autentická“ Lana, nebo profesionálka, která „to hraje“. Výsledkem byla půvabná a empatická show o mírném smutku z dospívání, jakou umí rozehrát jen hvězda. A zažít večer se skutečnou hvězdou v nevelkém sále typu Archy, to je cesta do těch luxusnějších pater popkultury.
Lana del Rey (dále vystoupili: Karin Park, Roosevelt). V rámci koncertního cyklu Electronic Beats uvedlo Divadlo Archa, 13. dubna.
// Psáno pro LN //
Žádné komentáře:
Okomentovat