Odhalovat krásu v logice // Raster Noton & Lunchmeat fest

Tohle je text psaný u příležitosti Lunchmeat - festivalu, který to hlavní prezentuje v pátek v noci (Clark, Kangding Ray a další). Program = úplně dole. 

Koncerty, při nichž se projekce staly silným lákadlem, se množí. Tanec světel někdy pomáhá přežít i nudnější produkci. Těch snad nebude moc na audiovizuálním festivalu Lunchmeat, který do Prahy přiváží Kangdinga Raye – francouzského člena jedinečné tvůrčí society Raster Noton.

Na hudebním semináři Red Bull Music Academy v Madridu tleskají mladí účastníci z celého světa hostu, který tu dnes přednáší a prezentuje svou tvorbu. Carsten Nicolai, rodák z východoněmeckého Chemnitzu (čili dřívějšího Karl-Marx Stadtu), jim ovšem nelíčí nic o tom, jak udělat popový hit. Svou tvorbu shrnuje slovy: „Snažím se odhalovat krásu a kreativitu v rámci striktně logických systémů.“

Fyzika jako umění // To by mohlo znít suše: ale když se rozezní Nicolaiovy rychlé, proměnlivé rytmy, kaskády zvuků technického původu a přece emotivní, když se po projekčním plátně rozběhnou pulsující rovnoběžky, stroboskopiské záblesky a morfující pravidelné struktury, člověk si připadá jako ve vířivce zvuků a světel, jako na horské dráze pro smysly. Na počátku byla krása logiky, u výstupu už je zážitek, který svou efektností patří do popkultury.

Však se s ním Carsten Nicolai stal jednou z hvězd současné multimediální scény. Jeho koncerty s projekcí (nebo živě ozvučené promítání, chcete-li) hostilo výtvarné bienále v Benátkách, londýnská galerie Tate Modern i newyorské Guggenheimovo muzeum. Do téhle řady je ovšem slušné započítat i olomouckou Přehlídku animovaného filmu, Dům umění v Českých Budějovicích a pražskou MeetFactory, kteří Nicolaie hostili taky: většinou pod jeho hudebním uměleckým jménem Alva Noto.


Když dorazil do Česka, byl už Nicolai jedním z vůdčích členů umělecké skupiny, jejíž jméno dnes často slouží jako klíčové heslo pro určitý typ fanoušků. Scéna kolem vydavatelství Raster Noton má společné zaměření na „krásu logiky“ a nepochybně posunula za posledních patnáct let možnosti elektronické hudby. Pro nás může být zajímavé, že její jádro pochází z východního bloku – zmíněného Chemnitzu. Nuda v osmdesátých letech vedla Nicolaie nebo jeho kolegu Olafa Bendera k soustředění na „něco jiného“. Přivítali vynález automatického bubeníka, protože jim umožnil sedět doma, spřádat své vize a programovat. Měli čas: před pádem Zdi plynul beze spěchu. Ignorovali honbu za penězi, protože na co tak skvělého se dalo šetřit ve Východním Německu?

Nicolai si z dětství odnesl přesvědčení, že dokáže komunikovat s netopýry a jejich pískotem: zálibu ve zvuku si přenesl do hudebního undergroundu. Ulevilo se mu, když zjistil, že není sám, koho zajímá praskot a pípání elektronických oscilátorů: tak se sešel se základními spolupachateli a v roce 1996 založili značku Raster Noton. Přes uznání na elektronické scéně došel až k dnešnímu statutu hvězdy: občas se uvolí promítat své explozívní obrazy na nově otevíranou budovu nějaké instituce, napsal operu společně s Michaelem Nymanem a nejlyričtějším z jeho projektů je společné hraní s oscarovým autorem filmové hudby Ryuichi Sakamotem.

Frekvence jedna báseň // Pokud bychom dnes měli nahlížet na Raster Noton kriticky, pak především z jednoho úhlu. Členové society dobře vycítili, že jejich gesto má úspěch – a občas vytvoří jakousi jeho kondenzovanou verzi, která by zasáhla ještě širší publikum než dosud. Takhle se sešli zakladatelé Raster Noton, Carsten Nicolai a Olaf Bender, v novém projektu Diamond Version, který jejich hudbu přetahuje na jednodušší úroveň – jinými slovy, je určený posluchačům techna. Úspěch se dostavil, je ovšem vykoupený trochou hořkosti, že tu posloucháme lacinější verzi čehosi, co autoři dřív opakovaně udělali lépe a v zajímavějším kontextu.

Samotný Bender ovšem dodnes podává velmi dobré svědectví o vývoji téhle specifické poetiky „Když jsem začínali s vydavatelstvím, stanovili jsme si určitá pravidla, kterých se přirozeně držíme. V designu jsme nikdy nesáhli po fotorealistických prvcích, a podobné je to s hudbou.

Nikdy jsme nesamplovali hudbu, kterou vytvořil někdo druhý. Vypůjčit si dobrou basovou linku – to nás nikdy nezajímalo. Chceme se obejít bez toho.“ Elektronické přístroje tedy v Raster Noton používají jinak: mnohdy tu cítíme zápal vědců, kteří sestupují do hlubin materiálu a bádají, jak nechat znít rytmy či plochy ze základních akustických prvků – šumu, nejjednoduších sinusových křivek zvuku. Jistě to má něco společného s minimalismem, ale jeho vnímání se dnes už proměnilo. Bender říká: „Pro mě je z minimal music podstatné především jedno: redukce materiálu. Když dnes vytvářím hudbu nebo design, ptám se sám sebe: musí tam být i tohle? A pokud ano, proč? Je pro mě důležité udržovat hudbu prostou ornamentů, které dnes všechno přetěžují.“

Průzkum materiálu je velmi silným aspektem u všech tvůrců kolem Raster Noton: pociťujeme tu, že se tu přitlumuje „libovůle umělce“ a nechávají vyznít zákonitosti, které v sobě má vlnění zvukové i světelné, číselné posloupnosti, harmonie násobků. Ovšem cesty, kudy se ubírá geometrie obrazců a konstelací, jsou pochopitelně autorským přínosem Alvy Nota, Kangdinga Raye a dalších.

Vytváření „krásy“ se u Raster Noton děje pod jistým napětím: je zřejmé, že neuvažují o věcech jako jsou nápěvy či melodické motivy. Za celou dobu existence tu vznikla jediná písňová deska: je to duet Alva Nota s Blixou Bargeldem Mimikry a i ten je poznamenán hledáním, jak zpívat do struktur strojů. Olaf Bender k tomu docela trefně uvádí: „Já sám uvažuji víc ve frekvencích než notách, tam jsem doma. Vím přesně, co dělám, když zadávám do programu: sedmadvacet Hertzů, mínus pět decibelů. To se mi zdá silné: náhle se přistihnete, že jste překročili hranici z říše hudby do říše fyziky.“

„Fyzikální“ gesto muzikantů zahrnuje i silné, rezonující basy a repetitivní rytmus: je tedy nasnadě, že vedle světa současného umění je druhým pilířem jeho obliby klubová a festivalová scéna. I tady však Raster Noton působí jako atrakce svého druhu: do „opravdové“ pop-music zasahují jen občas, jako třeba když Alva Noto vytváří remixy pro Björk.

Hudba k cestě na vrchol hory  // Pražské publikum nyní čeká premiéra jednoho z nejvýraznějších zástupců Raster Noton: Davida Letteliera, Francouze, který se usadil v Berlíně a působí pod pseudonymem Kangding Ray. Je živým důkazem, že každý z autorů v téhle societě je trochu jiný. Ray je na jednu stranu „normálnější“ v zapojování běžných hudebních nástrojů, ale jejich konfrontace s „fyzikálním“ materiálem vyzní někdy velmi paradoxně.

S Kangdingem Rayem také svižně pochopíme, že s touhle hudbou se může dobře pojit přívlastek „konceptuální“. Ke svému letošnímu cyklu Pentaki Slopes Ray připojuje příběh o mystické hoře Pentaki. Hudba popisuje její severní a jižní stěnu: severní je strmá, drolí se a je předmětem mnoha regionálních legend. Říká se o ní, že kdokoli se tudy pokusí dostat na vrchol, narazí na plošinu, pro niž existuje pojmenování „jediný pramen pravdy“. Proto ji, píše Ray, vyhledávají psychedeličtí guruové, anebo také zbloudilé duše, které chtějí trávit zbytek života hledáním pravdy. Druhá část hudby se váže k jižní stěně: ta je slunečná, porostlá krásnou flórou a velmi přátelská. Na vrchol se tudy nelze dostat, místní obyvatelé ji mají rádi a pořádají na ní pikniky. Vše zde vede k mírumilovnému konci do ztracena.

Rayova kombinace beatů, smyček a živých zvuků by se mohla vázat i k docela jinému příběhu, ale tenhle se s ní nevylučuje. Po zběžném pátrání na internetu se asi sluší doznat, že na horu Pentaki jsme nenarazili nikde jinde než právě u Kangdinga Raye. Ale možná to není mystifikace, jen příběh z málo medializovaných končin: koneckonců o hudbě fyzikálních veličin, jak ji vynášejí na světlo tvůrci z Raster Noton, neměl svět před pár lety také ani páru.

Němci mají v zádech pionýry elektronického popu Kraftwerk i rozšíření viru techno scény. To jim nepochybně pomáhá být dnes dál v centru pozornosti. Ale to hlavní je, že noví autoři jako Alva Noto, Frank Bretschneider, Olaf Bender nebo Uwe Schmidt (velmi úspěšný s projekty Seňor Coconut a AtomTM) přicházejí s čímsi originálním, co by bez nich mezinárodní publikum nepoznalo. Česká scéna má lecjaká pozitiva, ale tohle přirozené směřování k jedinečnosti je tu pořád nesrovnatelně slabší. Už aby se to začalo měnit: do té doby budeme na scénu, kde operují society jako Raster Noton, pořád nahlížet jen jako hosté.

Lunchmeat počtvrté // Pražský festival počtvrté přiváží zástupce současné progresivní elektronické hudby v kombinaci s inovativními vizualisty – se snahou o to, „aby výsledek prolnutí jejich práce byl organickým audiovizuálním zážitkem bez kompromisů“. Coby headliner se představí matador elektronické scény, britský Clark: vystoupení jedné ze stěžejních postav labelu Warp Records doplní svou site-specific instalací uznávané turecké vizuální studio NOHlab. NOHlab je držitelem ocenění z festivalu Ars Electronica a rezidenčními umělci letošního Lunchmeat festivalu. Druhým velkým jménem je Kangding Ray z Francie – zástupce scény kolem labelu Raster Noton, o níž píšeme na této stránce. Kompletní program (s umělci z britské, ruské i domácí scény) lze najít na webu festivalu. Letošní Lunchmeat pořádá všechny koncerty v jediný den: 26. dubna, a to v bývalém kině Veletrhy v podzemních prostorách pražského Veletržního paláce, sídla Národní galerie. 

Už nyní je však otevřen „pop-up prostor“ vedle vchodu do Národní galerie (v místě už neexistující kavárny Nová syntéza), kde se po celý týden budou konat přednášky a workshopy. Proběhne tu také infosession mezinárodního hudebního semináře Red Bull Music Academy, který vyzrál ve funkční a v mnohém nezávislou podporu mladým hudebním talentům. Instalaci pro festival zde připravuje duo NOHlab a průběžně tu probíhají hudební seance stanice Českého rozhlasu Radia Wave.

Lunchmeat Festival 2013, 26. dubna, Veletržní palác

HLAVNÍ STAGE

20.00 otevření

20.30 prezentace zvukového systému

21.00 Long Arm & Ruslan Gadzhimuradov (Project Mooncircle/RU) + Stix (SK)

22.15 Hyetal (Black Acre/UK) + Aeldryn (Lunchmeat/CZ)

23.15 Kangding Ray (Raster Noton/FR) - A/V Show

00.30 Clark (Warp/UK) + NOHlab (TR)

02.00 Fantastic Mr Fox (Black Acre/UK) + Jago VJ (PL)

03.30 Sinjin Hawke (Pelican Fly/CAN/SP) + Tagtool (AT)

05.00 Konec

SUPER STAGE

20.00 otevření

21.00 Zephid (Lunchmeat/CZ)

22.00 FNTM (Ty Nikdy/CZ)

23.30 Stratasoul (SK)

01.00 Karaoke Tundra (UKR)

02.30 Illex Aside (CZ)

03.30 Tuco (Meanbucket/CZ, UK)

05.00 Konec