Tak vy byste chtěli hity

Odposlechy @ Orientace LN // Tentokrát o stárnutí pod diskokoulí a zániku kapely LCD Soundsystem

Když Nick Hornby přišel s knihou Všechny moje lásky, rockoví fanoušci se zaradovali, že o tragikomice jejich osobního života, ba i předpokládané dospělosti, s muzikou, někdo napsal celý spis. Albem This Is Happening (DFA / EMI) se teď završuje v čemsi podobná trilogie desek newyorské skupiny LCD Soundsystem. James Murphy se na newyorské scéně zjevil jako pětatřicetiletý, zazářil v ironické i posmutnělé výpovědi chlapíka, co si na pop-music připadá nepatřičně starý, a teď, ve čtyřiceti ohlásil poslední album a odchod LCD Soundsystem ze scény.

LCD jsou v mnohém američtí: disko a taneční scéna tam už od Warholových časů prorůstaly do společenských a kulturních debat – takže Murphy jako vypravěč se snáz může přistihnout, že v půli života tráví roky jakoby seriózní prací pod diskokoulí – a léta běží.

To je nepochybně leitmotiv jeho kapely. Nejlíp ho vyjádřil v dlouhatánském songu All My Friends na druhém albu (stal se písní roku pro média jako Time a Pitchfork). Zpívá o pocitech viny, o očekávání, o tom, jak se člověku rozpadají představy o vlastní dospělosti, jakých rozhodnutí se dopouští pod tíhou zjištění, že nadějné vyhlídky z mládí se nenaplňují. Podle čeho se pak orientovat? Murphy se tu pohybuje v kruhu: tu cestu nejen že v mládí určují přátelé, ale nakonec jsou to jediné, co člověku zbyde. Mimochodem, název alba Sound Of Silver má co do činění s blyštěním stříbrné diskokoule. Ale nepřipomíná náhodou až pozoruhodně Stříbrný vítr, naše pojmenování přesně téhož motivu, vyrovnávání se s rozdíly mezi očekáváním a skutečností?

Na prvním albu ironizoval Murphy nezávislou scénu, posmíval se sám sobě. Teď u něj můžeme cítit posun jako u Woodyho Allena: někde vzadu je humor pořád cítit jako zdroj, ale životní paradoxy už rekapituluje bez úsměvu. „Změním se,“ opakuje úpěnlivě v písni I Can Change, „pokud ti to pomůže zamilovat se do mě“. Přitom pár slok před tím zpívá: „Neměň se, proto jsem se do tebe zamiloval.“

Album This Is Happening, hudebně odkazující kamsi k sugestivním rytmům berlínského období Davida Bowieho, je především osobní. Ale Murphymu se pod rukama vždycky prosmeknou zajímavé odkazy na hudbu. „Tak vy byste chtěli hity! Ale my nejspíš žádný nehrajeme,“ zpívá a vyřizuje si účty zároveň s nahrávací společností i s očekáváním posluchačů. „Chtěli jste něco fakt tvrdýho, ale nic není dost tvrdý, dokud nepadneš na hubu. Chtěli jste něco opravdovýho, ale řekni mi, co je opravdový? Tady ty světla, zvuky a příběhy? Hudba je jenom jejich část.“ Video k písni Drunk Girls pojednal režisér Spike Jonze (V kůži Johna Malkoviche, Adaptace, klipy pro Björk či Becka) jako živý happening, točený málem na jeden záběr. V ateliéru se trojice zpěváků snaží odzpívat svůj song, sbor asistentů v podivných pandích kostýmech by jim v tom měl pomáhat, ale svými zábavnými intervencemi je ve skutečnosti terorizuje. Hádanka, kdo jsou ty pandy, které vás pro samou snahu umlčují, může mít mnoho řešení, každopádně je klip, který končí obecnou zkázou, na úrovni toho nejlepšího, co Jonze kdy natočil.

Jak to může skončit, když muzikant pár let v písničkách reflektuje to, jak si na popové scéně připadá nepatřičně? A James Murphy má za sebou už pár překvapivých rozhodnutí, takže tušíme správně: sekne s kapelou. Je to logický důsledek tvorby, ze které jsme celou dobu cítili snahu být opravdu autobiografický. Na slabších místech This Is Happening je Murphy vězněm narážek na minulost taneční hudby, ale vcelku se LCD Soundsystem loučí moc povedenou deskou. Sám Murphy scénu nejspíš neopustí. Angloamerická média mají pro jeho novinku slova superlativů. To víte: i když život s hudbou problematizuje, udělal z něj téma na tři alba. Marná sláva, to mají lidi kolem hudby rádi.