Vybavujete si ještě moment, kdy jste si během dětství nebo dospívání šli poprvé koupit muziku podle vlastního vkusu? Pro ty, kdo vyrůstali v šedesátých až osmdesátých letech, to s největší pravděpodobností byl singl: malá vinylová deska o dvou písních. Tehdy jich byla záplava a tvořily páteř hitparád; dnes už je potřeba dětem vyložit, jak to vypadalo. Časy se mění: což stvrdila i aktuální zpráva britského vydavatelství Mercury Records, že končí s výrobou singlů.
Média se té zprávy chytila a nejčastějším výrazem v komentářích je „konec jedné éry“. Mercury totiž patří mezi životaschopnější pozůstatek zlatých časů gramoprůmyslu: v různých částech světa zastupují U2 či Arcade Fire, vloni u nich vydali singly Rihanna či byvší frontman kapely Killers, Brandon Flowers. Ironií je, že pod Mercury patří i Elton John, jemuž náleží „světový rekord“: píseň Candle In The Wind, vydaná k úmrtí princezny Diany, byla dlouho nejprodávanějším singlem vůbec, dnes jí zůstal vavřín aspoň v Británii. K Mercury nedávno přešel Paul McCartney, který pro změnu vlastní sběratelsky nejdražší singl: raritní výlisek své předbeatlesovské skupiny The Quarry Men. Společnost Mercury na singlech vloni tak prodělala, že je teď posílá do důchodu.
Je paradoxní, že prodej jednotlivých písní (tedy nikoli alb) začal od roku 2006 po čase prudce stoupat: zapříčinil to rozmach downloadingu, oficiálního prodeje hudby jako digitálních souborů. Pevné nosiče se nikdy nevytratily, ale na velkém trhu tvoří nepatrnou část menší než jedno procento. Dnes je vinyl hrdou součástí světa hudebních fanoušků, kteří mohou průběžně poslouchat formát mp3, ale chtějí mít v ruce a v polici hmatatelné artefakty. Kupují především elpíčka: v sousedním Německu se jich za minulý rok prodalo přes milión, což by před deseti lety nikdo nepředpovídal. Velké společnosti návrat vinylu registrují: březnové číslo magazínu Rolling Stone má na titulu přichycený gramosingl Beady Eye, nové kapely Liama Gallaghera z Oasis.
Český příběh singlů začal koncem čtyřicátých let. Nejprve to byly šelakové desky, u nichž pád na zem často znamenal konec křehkého života. Až od roku 1962 se přidala výroba vinylových „sedmipalcových“ desek. Po nějaký čas se vyráběly oba typy: takhle podvojně vyšla i píseň, jež po dekády držela rekord v prodeji: semaforská Včera neděle byla zpívaná Pavlínou Filipovskou. (Úspěch písničky z roku 1960 umocnil i mnohem skromnější výběr hudebního sortimentu, než jaký přišel s boomem beatové éry.)
Během šedesátých let Supraphon nesměle rozvíjel to, co tvořilo součást kouzla: grafický obal singlů. Čtvercové tituly, často variace na design dlouhohrajících alb, se staly po celém světě součástí popové ikonografie. Posluchači dodnes s mírným úžasem kupují v antikvariátech stará první vydání hitů, u nichž se ani nechce věřit, že někdy začerstva letěly do světa neznámé. Prodejní hitparády singlů měly zásadní vliv: viz britská prestižní šarvátka o vánoční „Number One“, trvající dodnes. Ze singlů se hrálo i v rozhlase: občas byl slyšet praskot, někdy se při vysílání zasekla drážka. Magickým přístrojem spojeným s érou singlů byl jukebox čili džubox: hospodský a cukrárenský požírač korun, který přehrával z řady desek podle našeho přání. Zvláště pokročilí hospodští měli mezi supraphonskou produkcí i ohrané singly ze Západu. Dnes existují i digitální jukeboxy, ale to je nápodoba a úpadek.
Slyšel jsem jim říkat palačinky: při poslechu se musí každou chvíli obracet. Vydávat je dnes znamená odkazovat tak trochu k době, kdy nahrávací průmysl měl ještě lepší pověst a v centru města bylo víc obchodů s deskami. Však ani Mercury Records si nezavírají dveře úplně: oznámili, že při „výjimečných příležitostech“ budou vydávat singly dál. Zároveň doběhne plán a zanedlouho vyjdou poslední avízovaná SP Patricka Wolfa či kapely Yuck. S vinylovým mrňousem se asi ještě nějakou dobu loučit nebudeme, což tuší i prodejci jako Ikea: v sortimentu mají pěkný dřevěný rámeček, tak akorát velký na obal vašeho oblíbeného singlu.
LN, Orientace 2. 4. 2011
Žádné komentáře:
Okomentovat