9. 3. 2011

Hon na Zdeňka Lišku

LN, 5. 3.

V Británii začala s ohlasem vycházet česká filmová hudba: taková, jaké si ceníme i my, ale nikdy se ji tu nepodařilo vydat. Co se na Saxaně a Valerii světu tak líbí? A máme brát Brity za kulturnější, nebo jsou ve hře poněkud tajemné archivní zdroje?

První ohlasy v kulturních rubrikách a na webu se rozplývají: album Malá mořská víla s hudbou Zdeňka Lišky ke stejnojmenné filmové pohádce Karla Kachyni, připomíná světu jedinečnou


starší hudbu z Československa. A to díky britskému vydavatelství Finders Keepers, sláva mu! Cizí novináři pak pomíjejí významný detail: že album, vydané na CD i na limitovaném elpíčku 31. ledna, je dokonce historicky vůbec prvním dlouhohrajícím titulem, plně věnovaným Liškovi. Na tom, že kombinace talentu a plodnosti z něj učinila nekorunovaného krále české filmové hudby, se shodne většina kulturní obce.

Dexempo, kde se ty pásky berou?// Album Malá mořská víla má jednu výhodu: je už čtvrtým českým titulem, které Finders Keepers vydali. Velmi dobrý ohlas nastal už u prvního,


z roku 2006: hudby Luboše Fišera pro Valerii a týden divů. Následovalo CD Daisies, tedy Sedmikrásky Věry Chytilové s hudbou Jiřího Šusta a Jiřího Šlitra. Do třetice vloni Britové vydali skladby jako Dexem Po Krumplex či Suxo Plexo Muxo: album Saxana – The Girl On A Broomstick obsahuje nejen titulní písničku Petry Černocké, ale „kompletní studiové nahrávky“ hudby Angela Michajlova, zčásti s Orchestrem Karla Vlacha. „Strašidelný psychedelicko-jazzový“ titul, jak ho vydavatel nadšeně popisuje v katalogu, nyní následuje dílo bez nadsázky úchvatné: kombinace elektronických efektů a akustické orchestrální hudby, půvabný i silně neotřelý podíl Zdeňka Lišky na Malé mořské víle Karla Kachyni.

Celá tahle mince má dvě strany, jednu poněkud temnější. Je výtečné, že lidé z Finders Keepers zpřístupňují světu docela významnou část české kultury. Edice jsou pečlivé a evidentně dílem nadšeného vztahu k oné hudbě (nepřesnosti a omyly, třeba kolem Nezvala v bookletu Valerie a týdne divů, netvoří zásadní vady na kráse). Jenže je tu ještě ten druhý aspekt: Britům se podařilo filmovou hudbu najít kdesi… kde ji žádný český vydavatel a zájemce nikdy předtím neobjevil. Že by se tu o ni nikdy nikdo nezajímal? A kdo vlastně spravuje nahrávky mrtvých skladatelů z předrevolučního Barrandova? Jak je možné, že ani jediný, to podtrhněme, ani jediný z významných českých soundtracků u nás nemohl vyjít, a Britům nyní patří prvenství, čest a sláva?

Ne že by se u nás nikdy nikdo nesnažil. Když se vydavatelství Zóna rozhodlo vydat alba věnovaná Vláčilovým filmům Údolí včel a Marketa Lazarová, producent projektu Petr Soukup zjistil, že mu nezbývá než pracovat s kompletní zvukovou stopou. Přitom při výrobě každého filmu se zachovávají zvlášť tři pásy: dialogy, ruchy a hudba. Tady už nebyly k dohledání. A protože za socialismu se u nás nevžilo vydávat soundtracky pro komerční trh, dovedeme si představit, že dnešní zájemce o manipulaci s filmovou hudbou šedesátých či sedmdesátých let vstupuje do labyrintu s nevelkou šancí na výsledek. Změny vlastníků, zániky firem a privatizace způsobily, že hudební produkce ohromné kulturní hodnoty, která vznikala po dekády ve FISYO (Filmový symfonický orchestr s pověstným nahrávacím studiem v ulici Ve Smečkách) a ve Filmovém studiu Barrandov není archivovaná, zachovaná, dohledatelná.

Znalci hudebních rarit a producentu Andymu Votelovi se nyní začalo dařit. Prý ho to stálo „deset let telefonátů do východní Evropy“ (díky!) a hrabání v přepravkách, než se přesvědčil, že hudba Luboše Fišera z Valerie nebyla nikdy vydána a že „byla odsouzena k setrvání v regálech původní produkční společnosti“. Začal pod svou značkou Finders Keepers vydávat českou filmovou hudbu. Jisté je, že se mu podařilo najít a dostat na veřejnost malé poklady. Jisté není, zda legálně.

Valerie, Sedmikrásky, Saxana // Britové si mohli troufnout vydat české filmové soundtracky, protože navazovali na (nehudební) pojem, který má svou váhu: česká filmová nová vlna. Snímky ze šedesátých let navíc začaly v poslední dekádě vycházet v propracované a elegantní artfilmové edici Second Run, kterou si z Londýna objednávají zájemci po celém světě. Klasika – i tady se objevují cenné snímky, které jsme si v Česku ještě pořád nevydali, snad pro zdlouhavá jednání nebo nechuť k marketingu nekomerčního umění: v první řadě film-kult mimo kategorie, Vláčilova Marketa Lazarová, ale i O slavnosti a hostech Jana Němce či Romeo, Julie a tma Jiřího Weisse.

Vyšly tu i dva snímky, jimž poté vydal label Finders Keepers soundtracky: Valerie a týden divů režiséra Jaromila Jireše a Sedmikrásky Věry Chytilové. Jedním z nejužitečnějších efektů vydání je, že Západ slyší a popisuje „naši“ hudbu v jiných souvislostech a my můžeme jen zírat na nové interpretace, které přitom nejsou vycucané z prstu.

Hudba Luboše Fišera pro Valerii a týden divů (1969) dobře zarezonovala s návratem folku po přelomu milénia: ovšem snivého „barokního folku“, bohatě instrumentovaného a lehce nasáklého psychedelickými roky. Do líbezných pastorálních motivů se tu zakusují zlověstná ozubená soukolí „odtikávajícího cembala“, jak vystihl Votel. Hudbě už dřív vzdala čest birminghamská kapela Broadcast: pro album napsala vyznání její zpěvačka a hledačská hudebnice, výrazná Trish Keenan, která bohužel začátkem letošního roku zemřela. Další z uznalých referencí míří až k režiséru Timu Burtonovi: ten se nechal slyšet, že finále jeho filmu Velká ryba bylo inspirováno právě velkým karnevalovým shromážděním v závěru Valerie.

Zatímco Fišerova suita opakujících se motivů je sladce návyková, hudba pro Sedmikrásky není sama o sobě ani bůhvíjak půvabná, ani progresivní. Je to dobrá dílčí složka díla, Jiří Šust a Jiří Šlitr tu režisérce posloužili: ale Votel ji přece nevydává proto, že tu v instrumentaci klape psací stroj. Tenhle soundtrack patrně vyšel proto, že Sedmikrásky mají na Západě status nejpodvratnějšího, „nejnovovlnnějšího“ z filmů své éry. Jinak je to jediné z linie čtyř alb, o kterém můžeme mluvit jako o slabším.

Saxano! Na přebalu dalšího titulu láká napovídající nálepka: „Angelo Michajlov – aranžér Marty Kubišové!“ Skladatel Michajlov se skutečně podílel na repertoáru Kubišové a Golden Kids; tahle hudba ze všeho nejvíc navazuje na taneční a popjazzové rarity, které na Finders Keepers vycházejí. Ale Votel byl odvázaný i z toho, že orchestr tu akusticky napodobuje psychedelické efekty: je to „český efekt“, nemáme na elektronické nástroje, tak vymyslíme vlastní cestu. Možná jsme Dívku na koštěti viděli příliš častokrát v televizi, aby se nám zvuk bizarně rozšířeného orchestru zploštil a ztratil na detailech. Ale čistý, široký mix na CD dává pochopit,

proč západní posluchače může zaujmout tahle svébytná „východoevropská“ varianta orchestrálního popu. Mimochodem, nejsme tu příliš daleko třeba od smyčcových a orchestrálních alb Jeana-Clauda Vanniera, který byl dvorním aranžérem všech „vzdychacích“ hitů Serge Gainsbourga. Vannier taky patří k znovuobjeveným zapomenutým z Votelova labelu.

Utajené hry pod hladinou // „První kámen modrý, s její dlaní srůstá, druhý kámen rudý, zamyká jí ústa…“ Adaptace Andersenovy pohádky a zároveň dvořákovského tématu Rusalky se Karlu Kachyňovi v roce 1976 jednoznačně vydařila – i když pro dětského diváka je tragický příběh zamilované víly, jež přijme trest bolesti na každém kroku, přece jen bezútěšný a ukazující život jako masochistický děs. S novou vlnou šedesátých let spojuje film zásadní postava Ester Krumbachové: scenáristky a výtvarnice, která prostupuje mnoha zásadními snímky včetně Valerie a Sedmikrásek.

Z neuvěřitelných tří stovek filmů, k nimž psal hudbu Zdeněk Liška, by se dalo vybrat ledacos, od Spalovače mrtvol po Hříšné lidi města pražského: ale s Malou mořskou vílou jako prvním Liškovým samostatným albem lze bez otálení souhlasit. Liška s jiskrou génia dává dění „pod mořskou hladinou“ půdorys zrcadlového bludiště ozvěn a rozmytých kontur, přičemž zapojuje symfonický orchestr i elektroniku. Zároveň píše silné melodie (písně Víly nazpívala herečka Lenka Kořínková úplně čistě, kupodivu víc klasickým sopránem než popově). Žijeme v době, kdy se těší popularitě mezery v dějinách, domnělí outsideři a „chybějící články řetězu“. Liška je přesně takovým tvůrcem: když posloucháme jeho elektroakustickou kombinatoriku, je to zajímavější než cokoli z tehdejšího českého popu a nejspíš i akademické komponované tvorby.

Na všechny ty kladné ohlasy na Zdeňka Lišku, Luboše Fišera a další můžeme být pyšní: jistě také pomohou britskému vydavateli pokračovat ve vydávání české filmové hudby. Ale je škoda, že labelu se sídlem v Londýně se nechce odpovídat na emaily. Takhle nevíme, který ze dvou scénářů je pravdivý. Buď si někdo z byvších zaměstnanců Barrandova schoval doma pod postelí nahrávky a po čase si skrze ně přivydělává pár liber. Anebo tu kupodivu existují legální archivní zdroje, které se zatím nikomu v Česku nepodařilo využít.

V druhém případě bychom se měli chytit za nos, ale i tak by to byla výtečná zpráva. Znamenalo by to, že nejen Britům, ale i našim vydavatelům a tvůrcům jsou tu k dispozici jistě i další filmové hudby na původních magnetofonových pásech! Stavím se do fronty jako první a hlásím se jako zájemce o první vydání originálních nahrávek z Markety Lazarové a dalších šesti titulů Vláčila s Liškou, Případu pro začínajícího kata (Luboš Fišer), Mučedníků lásky (Karel Mareš a můj otec Jan Klusák), Všech dobrých rodáků (Svatopluk Havelka), Kočáru do Vídně (Jan Novák), Ovoce stromů rajských jíme (Liška), Farářova konce (Klusák), kunderovské adaptace Nikdo se nebude smát (William Bukový) a takových deseti dalších titulů. To jsem tedy skutečně zvědav, zdali na tuhle výzvu někdo zareaguje.

5 komentářů:

  1. Mnohokrát děkuji za tento článek. Klade otázky, které mi vrtaly hlavou už velmi dlouho. Já sám předrevoluční československou filmovou hudbu obdivuji a díky právě Finders Keepers Records se mi začaly splňovat sny o jejím vydání na cd. Pro mě je velice skličující pocit, když si představím jaké ohromné množství překrásné naší filmové hudby vzniklo (L.Fišer, Z.Liška, S.Havelka, A.Michajlov, J.Šust, L.Sluka, J.F.Svoboda, K.Svoboda, P.Hapka ...) a najednou v době kdy se vydávají soundtracky běžně je po těchto geniálních hudebních kouscích ticho po pěšině a nebýt FKR tak by to tak asi i zůstalo napořád. Naštěstí u dvou skladatelů(K.Svoboda+P.Hapka) došlo alespoň k vydání části jejich filmové hudby na cd kompilacích. Já osobně se nejvíce z těchto významných skladatelů věnuji L.Fišerovi. Zkoušel jsem kontaktovat pozůstalou rodinu, avšak bezúspěšně. Tento článek mě celkem povzbudil a věřím v obrat k lepšímu. Doufám, že těch přepravek se zaprášenými klenoty cs filmové hudby se vyhrabe co nejvíc a spatří světlo světa.

    Kalidor

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkný článek pane Klusáku. Není úplně pravda, že by Liškovi nic jiného nevyšlo, v zahraničí na LP kdysi dávno vyšel Obchod na korze (jako Shop on Main Street) a Touha zvaná Anada (jako Adrift). S archivy a vydáváním staré české filmové hudby to není úplně beznadějné, ale dost složité, pokud máte zájem, napiště mi, rád se s Vámi podělím o některé své informace.

    OdpovědětVymazat
  3. Ad Ondřej - díky, o dávných elpíčkách (byla to LP?) jsem nevěděl, což je chyba. To je fakt zajímavé. Kouknu se na web, kde to vyšlo.

    OdpovědětVymazat
  4. Někde zhruba v polovině bookletu k Malé mořské víle je o obou zmínka a malé náhledy obalů. Já mám doma obě desky, sehnat je bylo dosti nesnadné a ještě o něco dražší. Obojí je zřejmě vydané jen v USA, Obchod na korze je Mainstream Records S-6082 asi z roku 1966 (odhaduji, není to tam napsáno) a ještě se dá sem tam potkat na eBay (na druhou stranu má Liška spousta poslouchatelnějších věcí). Anada / Adrift je vydáno MPO Records asi v 70. létech a narazit na něj chce velké štěstí. Kolují zvěsti že vyšly i další věci, ale nepodařilo se mi ověřit, nejsem si jistý jestli ty informace o dvou výše zmíněných deskách nemá Andy Votel ode mne, kdysi jsem mu o tom psal.

    Co se týče legálnosti vydání Finders Keepers, pan Votel jedná s Bonton a.s. který spravuje filmová práva a poplatky OSA snad také řádně zaplatil, minimálně za Sedmikrásky. Co se ale týče zdrojů, jsem stejně bezradný jako Vy, s Andy Votelem jsem si dopisoval, ale nic pořádně neprozradil. Řekl bych že má mezinárodní filmové pásky bez dialogů ale s efekty, místama je to znát, zejména u té Víly. Lepší zdroje v oficiálních archivech nejspíš neexistují.

    Každopádně je úžasné že něco takového FK vydávají, na druhou stranu je ostuda že to nevydává někdo u nás. I když máme docela malý trh, o řadu věcí by zájem jistě byl a lecos z toho by se prodávalo i v zahraničí.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsou za těch pár nějaké novinky ohledně vykopávání dalších pokladů od Lišky? Zdá se, že ten label už s vydáváním nepokračoval a v ČR očividně snaha není. :-(

    OdpovědětVymazat