Morricone!

LN, 3. 3.

Žádná zpráva festivalu Prague Proms zatím neoslovila tolik rockerů, jazzmanů, alternativců, ale i filmových diváků od festivalových vzdělanců po sběratele béčkových rarit. Vůbec poprvé u nás naživo vystoupí Ennio Morricone: 14. července oddiriguje symfonický koncert ze svých skladeb v pražském Obecním domě.

Třiaosmdesátiletý absolutní klasik nejen italské kinematografie zdaleka neznamená jen Tenkrát na Západě. Napsal hudbu k pěti stovkám filmů, pracoval pro televizi (včetně komisaře Cataniho), příležitostně aranžuje písně. Těžko si představit, že se někdo vyhnul jeho hudbě: Morricone, uvažující jako spolutvůrce, prostupuje mnoha žánry – viz snímky Sicilský klan, Mise, Bugsy, Dáma s kaméliemi, Saló aneb 120 dnů Sodomy, Teoréma, Vymítač ďábla II… Ve svém prvním zlatém dvacetiletí (1960-1980) měl navíc energii zkoušet podivné nástrojové kombinace a experimentovat, k čemuž využíval třeba i hororové snímky „giallo“. Ozvučil zásadní politické detektivky a italská sociální dramata, vedle toho ovšem pomohl definovat hudbu pro erotické podívané.

Quentin Tarantino není jediný, kdo Morricona oprašuje a vrací na scénu (v Kill Bill a Hanebných panchartech). Mike Patton vybral a vydal skvostné dvojalbum Crime and Dissonance (Ipecac) z Morriconových méně známých soundtracků. Slavná je pocta newyorských hráčů The Big Gundown, kde se do Morricona pustili pod velením Johna Zorna Bill Frisell či Diamanda Galás. (Morricone přidal komentář, že konečně někdo pochopil.)

Muži mnoha tváří Morriconemu nakonec velmi vyhovuje, když se škleby a posupnými úsměšky novinářům potvrzuje, že skutečně za žádný film Oskara nezískal: je totiž nejkřiklavějším případem tohoto přehmatu na světě. Akademie to jako že napravila v roce 2007 čestným metálem.

Dovedeme si představit dobrodružnější pořadatele, kteří by se legitimovali Morriconem – ale jednou to manažersky dotáhly Prague Proms, tak tedy čest a sláva jim, a ať ČSNO opráší na ten koncert ty nejlepší biče a zvony! Je to možná naivní uspokojení hudebního publicisty: jedno letní soirée nemůže představit celého Morricona a jeho bizarních poloh se dotkne jen homeopaticky, a přece je prima, že si můžeme „odškrtnout“ osobnost, které jsme dosud neuměli uspořádat koncert.