Když ministr někoho jmenuje, nemusí své rozhodnutí odůvodňovat. V případě Václava Kasíka a ředitelství České filharmonie (ČF) byl důvod jmenování od počátku záhadou: proč právě on?
Václav Kasík s sebou z Českého rozhlasu přinesl takovou pověst, že filharmonici protestovali, ještě než ve funkci udělal první krok. (Což je, na druhou stranu, v něčem dost protivné.) Kasíkovou včerejší rezignací se jedna ředitelská éra uzavřela. Doufejme, že až bude vybrán příští, nebudeme stát před tajemnou otázkou – u všech všudy, proč zrovna ten, případně ta?
Není Kasíkovou vinou, že nastoupil do situace bizarního dvoj- až trojvládí: Filharmonie má příliš mnoho šéfů, kteří se přetahují o rozhodování, pravomoci a vliv. U nás se příliš nenosí funkce intendanta: proto má ČF vedle šéfdirigenta také ředitele. Kompetence mezi nimi nebyly nikdy jasně ohraničené a už vůbec ne dodržované. I proto se jako „třetí šéf“ profiluje sám orchestr, který někdy apeluje víc na odborářskou sociální notu a jindy na úctu k umělcům, každopádně by také rád rozhodoval. Ptáte-li se, kdo tvoří filharmonii program, je to nejasné: do roku 2001 měla ČF dramaturga, což by se mohlo zdát jako další zbytečné místo, ale pozor, připomeňme, že po léta je zastával Ivan Medek (zčásti konspirativně ukrytý pod funkcí „zřízenec“)... Zkrátka: příští ředitel by se měl podílet na neodkladném rozdání platných karet.
A za všemi praktickými starostmi probublává otázka, kterou dlouhodobě nejde ututlat: nevyplývá mlhavá, zašmodrchaná a protahovaná situace kolem ČF i z toho, že nemáme pořádnou odpověď na otázku, jakou úlohu má mít státní symfonický orchestr v dnešní době? Jaký vztah by měl mít k čistě hudebnímu duchu a jaký ke společenskému přesahu, jak by měl zacházet s tradicí a jak se spojovat se současností? S kulturním manažerem, který před sebe položí papír s těmihle otázkami, má Česká filharmonie šanci na jistější budoucnost.
P.S.: Zmínili jsme se v LN (ve sloupku Komika pana Kasíka dne 8. 7.) o rozverné nástěnné plastice, která na impuls generálního ředitele zdobila jídelnu Českého rozhlasu. Toto dílo, jehož námět byl vzat z pokladnice lidového umění, přesněji jeho sprostonárodní odnože, bylo nyní spatřeno i ve filharmonii. Lze předpokládat, že Václav Kasík své oblíbené dílo neopustí a přesune je i na svá budoucí působiště. LN budou pohyb artefaktu průběžně monitorovat.
Publikováno v LN, 1/9 2010 //
Žádné komentáře:
Okomentovat