Na rovinu přiznávám,
že příspěvek o čtyřletém projektu Home: Handover
vytvářím i proto, abych si ujasnil, co se tu vlastně dělo. Na
ploše čtyř kompaktních disků zachytili experimentální
hudebníci Jean-Luc Guionnet a Éric La Casa jakousi bojovou hru,
jejíž pravidla se teď pokusíme rozplést. A taky zjistíme, zda
si po pochopení těchto pravidel užijeme lépe ten rozsáhlý
titul, který vydal dosti prestižní francouzský label Potlatch.
V první fázi Byt
začínáme jakoby
sociologicky: výběrem čtyř různých „respondentů“ z různých
vrstev obyvatel Glasgow (města, jehož organizace Arika celý
projekt objednala). Každému z respondentů je věnován jeden disk.
Oslovený člověk ukáže autorům místo, kde v bytě nejradši
poslouchá hudbu, a pustí svou oblíbenou skladbu. Obojí komentuje:
na nahrávce tím pádem slyšíme symfonickou hudbu v prostředí
bytu, nebo Simonovu píseň Boxerv
podání Joan Baez. Zvukař s nahrávacím zařízením propátrává
byt, vzdaluje se od hudby, slyšíme konverzaci dalších členů
domácnosti, vrzání pantů a šramot, splachování záchodu, ruch
z otevřených oken a dveří. V poslední fázi dostává nahrávací
zařízení sám domácí rezident, stává se z něj zvukař. Chodí
prostorem, ve sluchátkách slyší jen to, co bere mikrofon,
odpovídá při tom na otázky po svých pocitech. Slyšíme tu mimo
jiné odpověď jedné z žen: říká,
že už se vůbec neorientuje, i když věří, že v okruhu
současného umění bude celá aktivita nějak rozkódována a
využita.
Druhou
fází je Koncert.
Nahrané bytové sekvence poslouchá ze sluchátek pětice
improvizátorů a živě na ně reaguje.
Vše se děje jako veřejné
vystoupení v glasgowském klubu Tramway. Hráči mají
přidělené role, kterých se mají držet. První mluvčí (tady
spíš vokalista) má hlasem napodobovat, co slyší, druhý to
popisuje a komentuje (podle podrobnějších pravidel nesmí mluvit,
když mluví jednička). Pak tu jsou tři hráči (Lucio
Capece, Neil Davidson a Seijiro Murayama):
jeden má jít s laděním a frekvenční výškou záznamu, druhý
bez ohledu na rozdílný zvuk reaguje svým nástrojem na rytmy,
přeryvy, události. Třetí má
nástroj, který souvislým proudem zvuku či noisu komentuje
hlasitost a zvukovou barevnost původního záznamu.
To
je tedy první radikální přetlumočení původního záznamu: jako
by se přesměrovaly různé jeho parametry na různé hráče. Pak
je tu ale ještě fáze Doma.
Folkař, postrocker a kytarový experimentátor Keith Beattie
naslouchá doma prvotní „matrici“ a hrou
vytváří další duplikát.
Tentokrát jsme v prostoru domu/bytu a přilehlého dvora, takže se
jaksi synchronizuje struktura původního natáčení v bytě, včetně
muzikantovy odpovědi na otázku „co si myslíš, že se tu děje“.
Tak
– a z těchto tří fází, které mají stejnou časovou
strukturu, je ve finále (Studio)
vymíchán mix: překrývají a propojují se tu svobodně všechny
zdroje. Jean-Luc Guionnet a
Éric La Casa zvuk procesují
jen tam, kde chtějí podtrhnout nějaký aspekt už přítomný v
původním materiálu. Podle svého pravidla mohou cokoli vynechat,
ale nic nového nepřidávají. Znamená
to, že v poslední ploše na sebe narážejí různé prostory,
různé akustiky, koexistuje tu zaznamenaný impuls a události,
které na něj reagují.
Home: Handover
měl během uplynulých měsíců slušný ohlas, ale musím říct,
že když jsem zdolal jak
většinu nahrávky, tak vysvětlivky, marně jsem hledal jádro.
Nakonec mi akce
realizovaná v letech 2010 – 2014 připadá
jako samoúčelný koncept, jehož pravidla jsou o to
zašmodrchanější, oč méně odkrývají cosi pádného nebo
esteticky jedinečného. Po nekonečných minutách čekání na
silné momenty v bytových nahrávkách přijde mix, který je sice
akčnější, ale mohl by být proveden nápaditěji. Jean-Luc
Guionnet se v minulosti představil jako autor a hráč putující po
různých experimentálních poetikách: tu se zhlídne v tom, tu v
onom. Bohužel mi to celé zní mělce a s podtextem „ rozhodl jsem
se živit jako experimentální umělec“. Nechci nikomu křivdit –
ale momentálně mám na autory pifku, protože propátrávání
rozsáhlého projektu mě stálo dost času. Přitom je tu řada
dobrých momentů: Zájem o naslouchání je silné současné téma,
konceptuální přístup si zaslouží mnohem víc lásky než má –
ale konkrétně v tomhle případě člověku zůstane pocit dřiny z
anabáze po všech těch bytech, bojovky, které na konci chybí
pořádný poklad. Pořád
ovšem můžeme uvažovat, jak vtáhnout do nějakého projektu
úspěšněji tak intimní a široké téma, jakým je domácí
„naslouchání“ obyčejných lidí.
Jean-Luc
Guionnet a Éric La Casa: Home: Handover.
Účinkují: Aileen Campbell, Gael Leveugle, Lucio Capece,
Neil Davidson, Seijiro Murayama, Keith Beattie. 4 CD vydal Potlatch,
2014.
// Vyšlo na hisvoice.cz //
Žádné komentáře:
Okomentovat