29. 5. 2015

Pařit jako v roce 1929 // Electro swing

Dívky s květinami ve vlasech, mladíci ve starých vestách: z tanečních zábav v retro stylu se stal evidentní fenomén: jako by se konečně našla ta pravá zábava pro naši dobu. Electro swing je tak trochu jiný swing... Nebo je to tak trochu jiné disko?


Budova Nové scény Národního divadla může vyhlížet studeně, ale když sem míří desítky párů v barevných šatech, obživne. „Je to jediný styl taneční párty, ve kterém jsem se našla,“ říká čtyřiadvacetiletá Barbora udýchaně mezi dvěma tanečními sety. Její partner Dan nejdřív nebyl nadšen představou zábavy, kde se na počátku učí předepsané taneční kroky, ale nakonec se zdá stržený hudbou, ve které se kombinují nahrávky ze starých desek a živí hráči. „Je to adrenalin,“ směje se. „Je taky pěkné skutečně dobře se obléknout – člověk má pocit, že se tak liší od české většiny.“ Pro tuhle přiležitost vyhrabal i cibule – hodinky na řetízku, ale před živelnou taneční kreací je radši odepíná.

Swing funguje dodnes. „Šaty mi dala máma kamarádky,“ říká Barbora, „ale i ona si je pořizovala už jako retro.“ V 21. století se objevuje klíčový výraz electro swing na mnoha úrovních. Taneční parties obehrávají desky ze světa: na Nové scéně i mnoha dalších místech. V publiku lze vidět boa a navoskované kníry. Kapela Mydy Rabycad obráží republiku jako domácí živý ambasador stylu. V reklamách se obehrává globální hit We No Speak Americano. Když k nám dorazí populární rakouský projekt Parov Stelar, vyprodá sportovní halu.

Pořadatelé koncertů a parties, kteří hledají v nejisté době nějakou pevnou oporu, vědí, že jedno heslo zní pořád ještě čerstvě a lákavě: Electro swing.

Starý zvuk, nová zábava // Kde se electro swing vzal? První nahrávky se šířily v 90. letech z Francie – což dobře odpovídá historii Paříže jako azylu pro mnoho amerických jazzmanů, a také energii středomořských tančíren v Marseilli a vůbec na jihu. Ukázalo se, že když se z historie vytáhne sound big bandů Bennyho Goodmana či Duka Ellingtona, dnešní publikum reaguje na tu živoucí energii užasle a s nadšením. Zbývalo do nahrávek implantovat prvoplánovější rytmus – nejen jednodušší, ale taky pořádně hlasitě vytažený v mixu zvuků.

Přelomovou kapelou se stali francouzští Caravan Palace s debutem v roce 2008: charakteristické je, že mezi svými vlivy uvádějí Djanga Reinhardta i Daft Punk. V Anglii vznikala také scéna „hiphopového swingu“, jak se chvíli říkalo; rychle byl adoptován francouzský termín a electro swing získal mimo jiné stálou scénu na obřím festivalu v Glastonbury. „Je to skutečně nový žánr – a zatím se zdá, že zajímavý,“ psal kulturní server Time Out. Raritou zůstává, že na jednom z prvních hitů scény, písni Princess Crocodile, se podílel F. M. Einheit, člen kapely Einstürzende Neubauten. Jinak nějaká „elektroswingová alternativa“ zatím neexistuje: tahle hudba je tu pro čistou zábavu.

V Česku se nejprve objevily první hity, pak začali promotéři zvát Parov Stelar a Caravan Palace. Zároveň se začaly konat série tanečních večerů: v rámci některých se učí klasické swingové „lindy hop“ kroky. Zajímavý je příběh českých Mydy Rabycad: kapely, kde v popředí smečky energických muzikantů, kteří přišli z různých žánrů, dovádí nepřehlédnutelná postava ryšavé zpěvačky Žofie Dařbujánové. První album Let Your Body Move (2013) je dobrý dokument, ale mnohem podstatnější byly koncerty kapely, které jí shromáždily nadšené publikum napříč republikou. Sami hudebníci v Mydy Rabycad prý electro swing příliš neposlouchají – i proto pokládají svou hudbu za nezávislou na obvyklých klišé žánru. To snad mohou rozeznat ti, kdo uvnitř electro swingu rozlišují detailněji: pro nadžánrové ucho je hudba Mydy Rabycad klasickou ozvěnou předpokládaných stylů.

Pro tuhle českou kapelu je podstatný moment glamouru – někdy záměrně přehnaného vizuálního stylu spojeného se starou elegancí. Ten si uchovává víc než vazbu ke swingu: proto taky letošní album, jež bylo pokřtěno v březnu v Lucerna Music Baru, nese název Glamtronic. Mydy Rabycad tak nabízejí vlastní název pro styl, k němuž se – aniž by to plánovali – posunuli. Poutavé je, že kolem sebe udržují dost zájmu, aniž by patřili jak k vyslovenému mainstreamu, tak k nezávislé scéně. Vlastně představují scénu samu pro sebe: i když taková ostravská zpěvačka Elis (jejíž elektroswingové brebentění vychytalo Českého slavíka za objev roku) je příkladem dravé snahy urvat své místo v hlavním proudu showbyznysu.

Co zbylo z rituálu // Neměli bychom přehlédnout, že electro swing záhy dospěl k paradoxu: začal z něj čím dál víc mizet swing. Dostal se tak do opačné pozice vůči dvacet let staré hudební vlně. Vždyť posunuté figury dávných jazzových bubeníků, mistrné „lámané rytmy“, které nezahraje jen tak někdo, byly v devadesátých letech mohutně vytěžovaným pokladem: ze starých nahrávek je ve velkém samplovali (a někdy i živě scratchovali přímo z vinylů) protagonisté acid jazzu a breakbeatu. Do hitparád se znovu dostal Watermelon Man od Herbieho Hancocka, tentokrát v inovované verzi. Kapely jako Us3, The Brand New Heavies nebo DJ Gilles Peterson přinášeli velkou změnu vůči rovným rytmům donedávna dominujícího rocku, ale taky techna a housu. Byla to hudba s ambicí především bavit: impulsy z afroamerické muziky tu často rozvíjely kapely, v nichž si těsnou spolupráci užívali černí a bílí dohromady.

Oproti tomu poslední léta s electro swingem ukazují, že swingující rytmus je něčím, bez čeho se scéna docela snadno obejde. Zájemců o malebné tancovačky bylo čím dál víc: a většina z nich nechce absolvovat zábavné lekce tanečních kroků, originální swingový rytmus působí dnešním producentům spíš obavu, že jim zúží okruh konzumentů. Rytmus byl zestručněný na opakovaný prostý diskobeat. Lepší verze čerpají z electra a hiphopu, ale kde má být zaujat dav, tam není čas na hrdinství: prosadila se hlavně základní osa „tucky“ na čtyři doby.

Koncerty a elektroswingové dýdžejské večery se tím pádem posunuly k specifičtější diskotéce, kde se oblečením lidé hlásí k retro životnímu stylu. Vesty, kšandy, různou měrou úspěšná snaha vyhrabat a přešít staré ženské šaty, botanické kreace ve vlasech: tyhle půvaby dnes nakonec reprezentují swing v electro swingu nejvíc. Je to starý známý příběh: čerpáme ze starého rituálu, ale při přenosu časem zůstalo „ztraceno v překladu“ příliš mnoho z jeho původního tvaru a smyslu. Neoswing je očividnou hrou na vyšší společnost z dvacátých a třicátých let, na tehdejší eleganci, ať už je odpozorovaná z dávného Kristiána, nebo z nových blockbusterů Velký Gatsby a The Artist. Tedy: zatímco subkultury v nedávné minulosti dávaly i vizuálně najevo svou distanc od většinové společnosti, při electro swingu sní střední třída sen o tom, že na chvíli patří mezi nóbl vyšší vrstvy.

Jedno z hesel electro swingu říká, že se tu potkává velká stará hudba se zvuky z budoucnosti. Ve skutečnosti tu žádný futurismus nefiguruje: potkávají se tu dvě minulosti, swing a osvědčené diskotékové prostředky posledních dekád.

Což ovšem neznamená finální odsudek. Elektroswingový příběh přece není u konce. Z minulosti známe mnoho příkladů, kdy si s jasně definovaným žánrem začali kreativnější muzikanti pohrávat a redefinovat ho: jakoby nudné techno taky časem rozčeřili jak různorodostí zvuku, tak programovými projekty s hlubším obsahem. Třeba se někdo takhle podívá na zoubek i hudbě, na kterou se zatím hlavně vrtí páry studentů v širokých sukních a kalhotách od otcova obleku.

Kríze sem, kríze tam // Když Ondřej Havelka zařadil elektroswingový moment na svou nedávnou desku, výborně vystihl jednu věc. Album dostalo název podle písně se sloganem „kríze sem, kríze tam, já si z ní nic nedělám“, původně filmového songu v podání Ljuby Hermanové. Dnešní parties se v něčem opravdu podobají kabaretnímu a tanečnímu životu swingové éry, kam se chodilo zapomenout na starosti všedního dne. Scéna zábavné hudby se tehdy nebývale rozrůstala právě v souvislosti s potřebou vytěsnit na chvíli drsný existenční tlak, eskapisticky se odsunout stranou před prozaičností přítomnosti. Poslední singl českých Mydy Rabycad má sugestivní titul Good Times.

V tomhle smyslu není úplně dobrou zprávou, že se zase tak citelně vrátil čas velkých parties. Pseudoswingaři v tom pochopitelně nejedou sami: vlastně jsou blízkými kolegy lidí, kteří dnes chodí na velké celonoční akce Polygon v prostoru pražského Hlavního nádraží, kudy se vrátila stará techno kultura v plné slávě. Pro leckoho je to stejně překvapivá zpráva, jako že se vrátil swing. Polygon je pochopitelně pro účastníky s radikálnějším životním stylem, ale vlastně se jak u electro swingu, tak u téhle distribuce techna pracuje s hranicí subkulturní a mainstreamové zábavy. Elektronické techno je temnější, swingařské dechové sekce jsou jakoby pozitivnější: hlavně to jsou však dva rovnocenné kanály, jimiž různé typy lidí dočerpávají energii. Bylo by krátkozraké vidět v recyklaci starého jazzu něco vyššího nebo kulturnějšího: je to právě jen jedna z forem dnešního zábavního podnikání a s obsahem či nárokem původního jazzu má už pouto přervané. 

2 komentáře:

  1. úvěrová společnost, která mi poskytuje půjčku ve výši 5 000 000,00 USD, když ostatní investoři půjčky zanedbali moji nabídku, ale pan benjamin lee mi poskytl úspěšnou půjčku. Jsou přímo zapojeni do financování půjček a projektů z hlediska investic. poskytují finanční řešení společnostem a jednotlivcům, kteří hledají přístup k fondům kapitálových trhů, mohou vám pomoci financovat váš projekt nebo rozšířit vaše podnikání .. e-mailový kontakt :::: také 247officedept@gmail.com nebo napište na číslo whatsapp na + 1- ( 989-394-3740)

    OdpovědětVymazat
  2. Je pravda, že hudba lidem pomáhala zvednout náladu již od pradávna, a právě proto se jí věnujeme celá rodina. Manžel sbírá různé hudební nástroje z různých zemí a nedávno přemýšlel, jak vybrat bullroarer, který ho zaujal v loni při naší dovolené v Austrálii. Naštěstí mi kamarádka pomohla jeden vybrat, a tak jsem mu ho koupila k narozeninám.

    OdpovědětVymazat