Nico znovu v Česku

Album, které vychází v těchhle dnech, připomene kultovní událost předpřevratové kontrakultury. V říjnu roku 1985 se podařilo uspořádat u nás dva koncerty člence byvších Velvetů, samotné Nico. Byla to naprosto ojedinělá akce: připomeňme, že prvním velkým poprockovým západním koncertem u nás po Beach Boys (1969) byli Depeche Mode (1987!!!). Mezi nimi zela mezera, živená strachem režimu z vlivu „imperialistické“ popkultury. Když se podařilo zorganizovat v Plzni koncert německých Die Toten Hosen, spoluvystupující Michal David (to byl taky nápad, dát je na jednu scénu) to odnesl legendárním rajčatovým odstřelem.

A do toho si usmysleli aktivisté z podzemí, že prolomí izolaci. Dramaturgyně Lenka Zogatová dovezla Nico do brněnských Kníniček (v příslušné restauraci ohlásila „vystoupení jihlavské kapely, jejíž zpěvačka bohužel zpívá anglicky“), v pražském kulturním centru Opatov pořádali koncert Miloš Čuřík a Vojtěch Lindaur (oba se obratem dočkali represe a vyhazovu). Ilegální vystoupení byla poznamenaná nátlakem policie i drogovým raušem zpěvačky. Sám vlastně nevím, zda bude ten záznam cenný hlavně jako památka na zásadní čin, nebo bude i dobře znít. Na každý pád i ti, kdo se s Nico u nás minuli, konečně uslyší, jak znělo její putování s harmoniem a malou kapelou, nedlouho před předčasnou smrtí...

Ve sleeve note alba píše pamětník Petr Kadlec: „... ten prchavý prožitek, kdy Nico proplula kolem nás při vstupu na pódium. Bylo v něm všechno - Velvet Underground, Jim Morrison, Andy Warhol, New York šedesátých let. Vše, o čem jsme snili, (...) vše, o co nás bolševik okradl.“ A Martin Knor z kapely Mňága a Žďorp: „Když v závěru vystoupení zazpívala The End od Doors, asi třicetiletý kluk sedící vedle mě se rozplakal.“

Co dodat. Brněnský koncert Nico vychází v produkci labelu 20 Years After vedeného Lenkou Zogatovou.