Malé noční blogy

V recenzi významné knihy Alexe Rosse Zbývá jen hluk (Naslouchání dvacátému století), kterou jsme přinesli v příloze LN Orientace (21. 1., viz i zde), zazněla skepse vůči vážné hudbě v české blogosféře. Je fakt, že u nás nenajdeme tak pilného a dlouholetého „kronikáře“, jakým je zmíněný kritik New Yorkeru Alex Ross. Ale vezměme to pro spravedlnost z druhého konce: jak a kde lze u nás číst na webu o klasice? Není toho zas tak málo.

Leckterým slibným rozjezdům došla energie. Redaktor Vltavy a přispěvatel LN Jindřich Bálek, u něhož se snoubí erudice s chutí být věrný kritické nesmlouvavosti, má blog na serveru Aktuálně: od loňského května hibernuje, byť návštěvnost byla občas vynikající (přes pět tisíc čtenářů, to je na vážnou hudbu zázrak). Nejdéle se držel Deník hudební kritičky, jejž si vedla Svatava Barančicová (2005 – 2009). Nešetřila osobními sympatiemi a antipatiemi, pro což je koneckonců blog jako stvořený. S nadhledem se označovala za „vážnohudební bulvár“, přitom leckdy ťala do živého. Kdo na její bulvární místo?

Stránka Věra Drápelová bloguje je věnovaná výhradně přenosům inscenací z newyorské MET do kin: však je také umístěna přímo na stránkách producentů akce (MetInHD.cz), těžko ji tedy pokládat za nezávislé psaní. Zcela nezávisle, s velkým švihem psal o hudbě Petr Olmer: parádním kouskem jeho blogu Gramec byl komentář pražskojarní Mé vlasti v přímém přenosu. Olmer, povoláním informatik, dnes žije ve Spojených státech, odkud vloni statečně zkoušel psát každodenně na Smell of Sound: dotáhl to na 236 zápisů (obohacených o hudební ukázky) za rok. Škoda že přestal.

To už jsme u angličtiny. Aktivní, s velkým zájmem vedený, je v současnosti blog Prague Culture Franka Kuznika, bývalého šéfredaktora The Prague Post. Právě tak živý je dnes Zápisník zmizelého Borise Klepala, který mapuje domovskou brněnskou scénu.

To jsou jediné dva současné osobní blogy komentátorů vážné hudby v ČR, jež jsme vypátrali. Víte o dalších? Dejte nám vědět. Trochu méně undergroundového utajení klasice neuškodí.