Tak vy byste chtěli hity

Odposlechy @ Orientace LN // Tentokrát o stárnutí pod diskokoulí a zániku kapely LCD Soundsystem

Když Nick Hornby přišel s knihou Všechny moje lásky, rockoví fanoušci se zaradovali, že o tragikomice jejich osobního života, ba i předpokládané dospělosti, s muzikou, někdo napsal celý spis. Albem This Is Happening (DFA / EMI) se teď završuje v čemsi podobná trilogie desek newyorské skupiny LCD Soundsystem. James Murphy se na newyorské scéně zjevil jako pětatřicetiletý, zazářil v ironické i posmutnělé výpovědi chlapíka, co si na pop-music připadá nepatřičně starý, a teď, ve čtyřiceti ohlásil poslední album a odchod LCD Soundsystem ze scény.

LCD jsou v mnohém američtí: disko a taneční scéna tam už od Warholových časů prorůstaly do společenských a kulturních debat – takže Murphy jako vypravěč se snáz může přistihnout, že v půli života tráví roky jakoby seriózní prací pod diskokoulí – a léta běží.

To je nepochybně leitmotiv jeho kapely. Nejlíp ho vyjádřil v dlouhatánském songu All My Friends na druhém albu (stal se písní roku pro média jako Time a Pitchfork). Zpívá o pocitech viny, o očekávání, o tom, jak se člověku rozpadají představy o vlastní dospělosti, jakých rozhodnutí se dopouští pod tíhou zjištění, že nadějné vyhlídky z mládí se nenaplňují. Podle čeho se pak orientovat? Murphy se tu pohybuje v kruhu: tu cestu nejen že v mládí určují přátelé, ale nakonec jsou to jediné, co člověku zbyde. Mimochodem, název alba Sound Of Silver má co do činění s blyštěním stříbrné diskokoule. Ale nepřipomíná náhodou až pozoruhodně Stříbrný vítr, naše pojmenování přesně téhož motivu, vyrovnávání se s rozdíly mezi očekáváním a skutečností?

Na prvním albu ironizoval Murphy nezávislou scénu, posmíval se sám sobě. Teď u něj můžeme cítit posun jako u Woodyho Allena: někde vzadu je humor pořád cítit jako zdroj, ale životní paradoxy už rekapituluje bez úsměvu. „Změním se,“ opakuje úpěnlivě v písni I Can Change, „pokud ti to pomůže zamilovat se do mě“. Přitom pár slok před tím zpívá: „Neměň se, proto jsem se do tebe zamiloval.“

Album This Is Happening, hudebně odkazující kamsi k sugestivním rytmům berlínského období Davida Bowieho, je především osobní. Ale Murphymu se pod rukama vždycky prosmeknou zajímavé odkazy na hudbu. „Tak vy byste chtěli hity! Ale my nejspíš žádný nehrajeme,“ zpívá a vyřizuje si účty zároveň s nahrávací společností i s očekáváním posluchačů. „Chtěli jste něco fakt tvrdýho, ale nic není dost tvrdý, dokud nepadneš na hubu. Chtěli jste něco opravdovýho, ale řekni mi, co je opravdový? Tady ty světla, zvuky a příběhy? Hudba je jenom jejich část.“ Video k písni Drunk Girls pojednal režisér Spike Jonze (V kůži Johna Malkoviche, Adaptace, klipy pro Björk či Becka) jako živý happening, točený málem na jeden záběr. V ateliéru se trojice zpěváků snaží odzpívat svůj song, sbor asistentů v podivných pandích kostýmech by jim v tom měl pomáhat, ale svými zábavnými intervencemi je ve skutečnosti terorizuje. Hádanka, kdo jsou ty pandy, které vás pro samou snahu umlčují, může mít mnoho řešení, každopádně je klip, který končí obecnou zkázou, na úrovni toho nejlepšího, co Jonze kdy natočil.

Jak to může skončit, když muzikant pár let v písničkách reflektuje to, jak si na popové scéně připadá nepatřičně? A James Murphy má za sebou už pár překvapivých rozhodnutí, takže tušíme správně: sekne s kapelou. Je to logický důsledek tvorby, ze které jsme celou dobu cítili snahu být opravdu autobiografický. Na slabších místech This Is Happening je Murphy vězněm narážek na minulost taneční hudby, ale vcelku se LCD Soundsystem loučí moc povedenou deskou. Sám Murphy scénu nejspíš neopustí. Angloamerická média mají pro jeho novinku slova superlativů. To víte: i když život s hudbou problematizuje, udělal z něj téma na tři alba. Marná sláva, to mají lidi kolem hudby rádi.

Pár slov o Lady Gaga

„Díky Gaga se mi začalo stýskat po Cyndi Lauper.“ M. I. A. & Joanna Newsom: noviny po nich chtěly pár slov k dnešní superstar, tak jim je řekly. Psáno pro LN.

Když si hvězdy mezi sebou vyměňují nelichotivé vzkazy, nebývá to většinou debata hodná zájmu. Ale v bizarním zvěřinci současného popu teď vyrašilo pár replik, jejichž výstižnost dobře připomněla mezery v profesionální publicistice.

Jde pochopitelně o někoho extra slavného, jinak by se nerozběhl seriál narážek napříč několika médii. Začalo to v britském NME, kde kontroverzní londýnská Srílančanka M. I. A. odmítla srovnání s největší megastar posledních měsíců, čím dál vlivnější Lady Gaga. „Lidi říkají, že se podobáme, že prý obě mícháme všechno možné, jenže od ní to jde ven bez proměny. Sama hudba nijak neodráží její ambici být bláznivá a originální. Kopíruje Madonnu a Grace Jonesovou, ale její muzika zní jako diskotéza na Ibize. Není progresivní, dobře umí napodobovat. Ksakru, vždyť ona umí znít jako já líp než já!“

Spravedlivě rozhněvaný prolog není bůhvíjak zajímavý, M. I. A. jindy spílá razantněji. Štafetu však v deníku Guardian převzala osoba, která se do popových šarvátek dosud nemotala. Joanně Newsom, písničkářce velkého básnického talentu, to jaksi ujelo bokem. „Mate mě lenost lidí, kteří podle toho, jak se Lady Gaga prezentuje, soudí, že její písně jsou na bůhvíjak vysoké úrovni. Dnešní rychlá žurnalistika jí dala kredit, jako by to měla být nová Madonna. Ačkoli z mého pohledu není Madonna taky nic moc. Takže upřímně řečeno: Lady Gaga doopravdy je nová Madonna, ale Madonna byla vždycky blbá.“

Ha. Takový výlev zaskočil i její autorku, která radši poslala do redakce Guardianu ještě přípis – ne aby se omluvila, ale spíš nabídla kontext pro svá vybraná slova. „Možná si protiřečím. Ve skutečnosti žádný problém s Lady Gaga nemám. Ale její hudbu lze těžko odlišit od prefabrikovaného popu. Nosí na sobě sice bláznivější věci než Britney Spears – ale ne zas o tolik bláznivější. Spíš jen kratší. Propaguje svoje tělo, ale její sexualita v sobě nemá žádnou rajcovní upřímnost, jakou mají Peaches a Grace Jones. Mohla by být jednou ze Spice Girls: Arty Spice!“

Pak ještě Joanna Newsom vzala zpátky to o Madonně. „Neměla jsem říkat, že je blbá: to nepochybně není. Jen mě posledních deset let strašně nudí její hudba i ona sama. Možná neumí zrovna dobře zacházet s penězi, asi jako jiní lidi neumějí dobře držet drink...“

Mnozí z nás nepotřebují Joannu Newsom, aby věděli, co si myslet o Lady Gaga. Ale se slovy „díky Gaga se mi začalo stýskat po Cyndi Lauper“ mě jen napadá, že v názorech i obrazotvornosti některých muzikantů máme my píšící solidní konkurenci.

(Just Like) Starting Over

Texty o hudbě jsem na webu dřív publikoval na http://klusak.blog.respekt.cz . Na tomhle místě bych po čase rád navázal. Mimo jiné proto, že Lidové noviny, kam přispívám (především do sobotní Orientace), mají webový archív nepřehledný a zčásti skrytý před vyhledavači. Na začátek tedy několik textů z posledního roku; co a jak se mi dál podaří tu publikovat, se vyjeví samo časem.

A taky - jak mi kdysi o způsobu, jak si najít čas na psaní, říkal hrnčíř a básník Michal Jůza: Musíš si ten stůl postavit do cesty.