Hoši, děkujem! // Vzpomínka na V. Ch. a jednu desku

Před pár dny umřel Vítězslav Chromek z Uherského Hradiště, pitomá nehoda, mohl tu ještě dlouho být. Nekrology o něm psaly hlavně jako o pořadateli koncertů, měl agenturu Vichr. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že tenhle Víťa je taky protagonistou jednoho z nejbizarnějších alb, které u nás od roku 1989 vyšla. Ten svérázný vtip je starý sedmnáct let a jeho jedinečnost neslábne.

Petr Čtvrtníček patrně nikdy neprodukoval jiné album než Hoši, děkujem! - tedy vlastně ještě Ivánku, kamaráde, ale to není muzika. Humor typu „zajatce nebereme" se ale koná v obou případech. Tehdy se spřáhl se zdánlivě neřízenou střelou, partou z Uherského Hradiště, která si s extatickou rozkoší oblékala kůži socialistického diskopopu (Víťa Vávra, Bartošová & Sepéši, svěřenci Františka Janečka). Mírový sbor, jak si kapela říkala, v reálu neuměl moc hrát, ale hardrockové verze písní, které jejich generace nesnášela a fetovala zároveň, živě sjížděl s úplným odevzdáním. V těch letech ještě nebylo retro vytěžené mainstreamem: ta hra na blbá osmdesátá byla radikálním, neotřelým a osvobozujícím kameňákem.

Impresário Čtvrtníček, který se s Mírovým sborem rychle sblížil, sezval profíky včetně Petra Maláska. Natočili dobře znějící album, které vydala oficiální firma Polygram. Deska má rámec estrády Ein Kessel Buntes, slizké a duté veselí oficiálního popu odráží hospodským humorem. Track Správné holky, hlaste se, který náladu textu doplňuje „směšným“ psím štěkáním a myslím že i prděním, by měla obsahovat družice s poselstvím o Češích pro vesmírné civilizace.

„Náš Víťa“, jak uvádíval Čtvrtníček s pouťově-janečkovskou hurónskostí Chromka, tedy patřil k téhle partě, která cosi pocítila velmi brzy: a totiž, že se chtějí vyrovnat s popem socialistických let tím, že ho osquatují, torpédují, vyzkouší jeho kůži. Pak plynul čas a přišlo vážně míněné retro. A ten crazy souboj, který si Mírový sbor s Víťou Chromkem tak užil, mnozí nepodstoupili dodnes.