Jak vzdát poctu Karlu Krylovi?

Tohle je ranní glosa psaná pro Český rozhlas Plus, necelý týden před koncertem, kterého se týká. Vyprovokovala vnitrorozhlasovou kauzu díky tomu, že jsem jako přizvaný externista promluvil o rozhlasu polemicky. Na webu vidím, že někdo publikoval následný dopis generální ředitele Duhana všem zaměstnancům (což, opakuji, já nejsem, jsem externista), připojuju jeho část.

Glosu otiskuju tak, jak jsem ji napsal, včetně několika odlišností od vysílané verze. Do vysílání se nevešel poslední odstavec, ale i tam zůstal smysl zachován.

Pár slov o chystaném koncertu na počest Karla Kryla jsem si šetřil právě sem, na území Českého rozhlasu. Právě rozhlas přece pořádá koncert ke Krylovým nedožitým sedmdesátinám ve Velkém sále Lucerny.

Když poslouchám Krylovy písně z jiných desek, než jsou ty první dvě, Bratříček a Rakovina, nedovedu si představit, že by vyprodaly Lucernu. Mají jinou povahu, některé jsou dost skeptické, jiné naopak rychlou srandovní slovní hříčkou, ještě další při své hloubce přecházejí do krve pomalu. Naopak když čtu na krylovském plakátě jména Tomáš Klus, Divokej Bill, Xindl X či Aneta Langerová, vůbec se nedivím, že ta Lucerna byla vyprodaná týdny před koncertem. V tomhle směru byla úvaha dramaturgů Radiožurnálu přesná a velmi úspěšná. Otázka, která zbývá, je jasná: co s popovým mainstreamem naší éry má co dělat Karel Kryl.

Protože silné kulturní projekty mají mít vždycky několik vrstev: měly by fungovat v rovině zábavnosti i silného tématu, dobré srozumitelnosti i vnitřního smyslu, a taky by měly stát ekonomicky pevně na nohou. To poslední rádiu vychází bez problému – celek ne. Vytvořit projekt, který má jen část jmenovaných ctností, to není těžké: každý druhý umí přece vymyslet něco specializovaného pro pár lidí, anebo naopak spíš jen populistického, co si publikum najde natošup.

Vytvářet poctu pro Kryla není snadná věc. Vzpomeňme si, jak se zpětně vztekal a trápil pro svůj rychlý souhlas zazpívat v duetu s Karlem Gottem: tohle spojení pro něj bylo nereprezentativní a zavádějící. Nebyl otevřená povaha, která by se spojovala s kdekým: souviselo to i s jeho sebestředností, ale když uvážíme, jak skvělé jsou jeho vrcholné písně, jak dobře uměl písňové a zpěvácké řemeslo, co všechno si právě pro svou hudbu zažil a jak zatvrzele se držel svých hodnot, není divu. Proč by měli být romantik Klus nebo opatrná interpretka Aneta jeho následníky? V jakém smyslu? Dobrá, současný pop se ke Krylovi hlásí: jako k hodnotě z minulosti, která mu pomůže získat kredit. Kdyby ta hodnota mohla dnešní situaci okomentovat, nechtěl bych být v kůži komentovaného.

Aby bylo jasno: Nechci říct, že někdo nemá právo zpívat Kryla. Naopak: zpívat si ho může každý, naprosto každý – a tak bych asi pro tu pravou poctu Krylovi postavil malou scénu někde na rynku a nechal zpívat kohokoli, kdo by chtěl. Nebo určoval zpěváky losem: vedle Slavíků nějaké lidi z ulice, tak, myslím, žijí Krylovy songy.

Mimochodem, jednu koncertní poctu Krylovi jsem letos už zažil. V pražské Malostranské besedě, narvané k prasknutí, se na ní sešli Vladimír Merta, Dáša Voňková a Vlasta Třešňák. Krylovi známí, souputníci, tvůrčí příbuzní. Ani jeden z nich nepostavil svoje vystoupení na zpěvu Krylových písní: ve vzduchu visel pocit, že tenhle druh pocty vůbec není nutný. Byl to dost pěkný koncert, který by velkou Lucernu nikdy nevyprodal.  

----

Z dopisu gen. ředitele Petera Duhana zaměstnancům rádia: 

Vážené kolegyně a kolegové,

chci touto cestou poděkovat všem, kteří se podíleli na koncertu „Karel Kryl 70“. Především děkuji Radiožurnálu, Centru uměleckých těles, soutěží a přehlídek a jejich týmům za naprosto dokonalou akci, jak po programové, tak i organizační stránce. (...).

Tím spíš mě mrzí, že někteří z vás úsilí všech, kteří se na koncertu podíleli, výrazným způsobem znehodnocovali a zpochybňovali. A to ještě před tím, než se koncert konal a bylo co hodnotit. Dodržujme prosím kolegialitu, loajalitu a dodržujme kulturu naší mediální společnosti. Vždyť všichni jsme Český rozhlas, bez ohledu pro kterou stanici nebo centrum pracujeme. Úspěch jednoho je přece úspěch nás všech.

Hlavní komentář k dopisu si asi každý domyslí. "Ještě před tím, než se koncert konal a bylo co hodnotit" je pochopitelně legitimní mluvit o pojetí a dramaturgii celého projektu: a koneckonců, myšlenka, že propojení Kryla s popovým mainstreamem je víc byznys než kulturní projekt, je banální a sdílí ji spousta lidí.

A především: vyzývat externisty k loajalitě je jaksi ošidné: proč je pak jako nezávislé zástupce svých oborů rádio vůbec zve ke spolupráci, když by si měli kritické myšlení sešněrovat loajalitou, že. Jenže k tomu je potřeba přidat druhou  stranu mince: moje glosa byla psaná PRÁVĚ jako signál loajality. K povaze veřejnoprávního rádia, které by mělo znát svoje priority. Evidentně je to jiné pojetí rádia, než jaké pěstují někteří jeho šéfové. Přesto mi přijde směšné, že se kolem jedné glosy teď v rádiu tak nadělá.