21. 1. 2013

Adam Arva Pärta naříká za celé lidstvo



Je málo současných „klasických“ skladatelů, jejichž novinky publikum vítá, jako by šlo o album nezávislých hvězd.

Popularita Arva Pärta se odvíjí od toho, že prolomil bariéru nedůvěry širšího publika k instituci „soudobého skladatele“. Nejde jen o to, že balancuje na hranici mezi chorální a klasickou harmonií, čímž obchází moderní disharmonii a složitost. Zároveň svou novou prostotou nabídl nekonkrétní, ale velmi pádnou verzi spirituality pro dnešního západního člověka – snad podobně sdělnou, s jakou ve filmu přišel jiný tvůrce z komunistické zóny, režisér Krysztof Kieslowski. Jejich zvěst přijal Západ i Východ: jako svědectví, že v totalitě si víra může uchovat živost, kreativitu a opravdovost, jež dokáže spojit underground s profesory.




Řeč je o nás, dětech jeho dětí // Nové skladby natáčí a vydává za Pärtovy supervize mnichovský label ECM už od průlomového alba Tabula rasa (1980). Producent Manfred Eicher stál po boku Pärta během let, kdy jeho prvotní styl jakoby váhavě nekompletních harmonií nutně prošel změnou. Pärt je tvůrcem s vnitřní poctivostí poustevníka snažícího se obstát ve zkoušce: nic mu není vzdálenější než stát se fabrikou na jeden úspěšný model. Nové album Adam's Lament (Adamův nářek) ho tedy zastihuje už harmonicky bohatšího, ale pořád jaksi svým způsobem. Třeba staroslověnský text titulní skladby si skladatel tak přesně analyzoval stran rytmu a počtu slabik, až se při práci vzdálil pocitu, že pracuje na uměleckém kousku. Což podotkl s neskrývanou spokojeností.

Adamův nářek, nejdelší a patrně nejzávažnější skladba alba, vznikl na text mnicha Siluana, který zemřel v roce 1938 v duchovním azylu na řecké hoře Athos. Jeho dílo bylo později vydáno a dnes se říká, že žádná antologie rusky psané moderní poezie bez něj nebude kompletní. Pärt tu komentuje původní text. Adam vyhnaný v ráje v něm sleduje své syny Ábela a Kaina a propuká v nářek: uvědomuje si, že nejen jeho synové budou žít ve zlobě, vzájemném boji a v blízkosti smrti. V náhlé vizi vidí, že takový osud postihne i děti jeho dětí, jejich děti a všechny národy, které z jeho rodu vzejdou, zaplní Zemi a její dějiny. Adam vidí, co už nelze vzít zpět: jeho „lament“ je tak lamentací za celé lidstvo.


Lepra, ten bílý anděl // Album sdružuje řadu kratších skladeb z poslední doby, včetně dvojice ukolébavek, Estonské a Vánoč: Pärt říká, že žánr ukolébavky pro něj představuje evokaci ztraceného ráje a krátkého návratu do něj. Vznik jednověté dvanáctiminutové skladby L’Abbé Agathon se neobešel bez nedorozumění: Arvo Pärt z korespondence mylně vyrozuměl, že dílo se má obracet k malomocným. Ve skutečnosti šlo pouze o oslavu jednoho z prvních evropských špitálů pro nemocné leprou, na jehož místě se premiéra objednané skladby odehrála. U Pärta mnohdy výborně funguje dlouholetá sžitost s duchovními texty: i tady bez sentimentu našel a adaptoval příběh svatého Agathona, který na zádech nesl malomocného a tak dlouho plnil každé jeho přání, dokud se neukázalo, že je to ve skutečnosti anděl, seslaný shůry jako (podotkněme, že dosti drsná) zkouška.


Pärtův styl dnes často vypadá, jako by se v raném novověku začala historie hudby odvíjet jiným směrem. Nepřekrášlená harmonie, evokující strohost nevytápěného kostela, tu neústí do mozartovské plnosti, ale ponechává si velkou citlivost pro zvukový detail. Do toho slovníku patří pasáže dosti tiché, klimaxy končící neprostupným blokem zvuku - a hlavně rafinované dialogy mezi vokálními sólisty, sbory, smyčci či dechy.

Dobré je krátce nahlédnout, jak dnes vznikají podobná díla. Titulní Adamův nářek koprodukčně objednaly Tallinn a Istanbul, kterým náležel titul „Evropská metropole kultury“ rok po sobě. (Dvojí premiéra pak odrazila téma „dcer a synů jednoho Adama“, kteří dnes žijí pod různou vírou.) Legitimovat se objednávkou u výrazných autorů se v Evropě už docela vžilo. Škoda, že Praha 2000 utratila své peníze v projektech, po nichž málokdy něco zbylo. Uvidíme, s čím se ukáží Košice 2013 a Plzeň 2015.

Arvo Pärt: Adam´s Lament. Sinfonietta Riga, Vox Clamantis, Latvian Radio Choir a další, řídí Tonu Kaljuste. CD vydal ECM New Series, distribuuje 2 HP Arta, 2012.



2 komentáře:

  1. To je nové album? Na iTunes to ukazuje vydání 1996. Nebo je to jiná verze?

    OdpovědětVymazat
  2. Viz dokumentace na konci článku, nové album u ECM. Myslím, že bez výjimky první vydání skladeb.

    OdpovědětVymazat